25 C 367/2023-135 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 614 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalovaný byl u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, zaměstnán jako řidič silničních motorových vozidel, přičemž jeho pracovní poměr skončil z důvodu neomluvených absencí okamžitým zrušením pracovního poměru k datu , datum, . Žalovaný se při skončení pracovního poměru zavázal uhradit adekvátní část ceny za stejnokrojové součásti, přičemž neuhradil částku 2 877 Kč. Protože žalobkyně odvedla za žalovaného od , datum, zdravotní pojištění, ačkoliv žádnou práci nevykonával a měl evidovanou neomluvenou absenci, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni z tohoto důvodu částku 3 090 Kč. Žalovaný nevrátil žalobkyni mobilní telefon a v souladu s ujednáním stran byl povinen zaplatit žalobkyni částku odpovídající jeho zůstatkové hodnotě ve výši 1 348 Kč. Žalovaný dále neuhradil žalobkyni náklady na ubytování, které pro něj žalobkyně zajistila, a to ve výši 46 299 Kč. Uvedené částky byly vyúčtovány žalovanému fakturami č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne , datum, s datem splatnosti , datum, . Žalovaný přes výzvu k úhradě ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z pracovní smlouvy datované , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli tohoto dne smlouvu, kterou se žalovaný jako zaměstnanec zavázal pro žalobkyni jako zaměstnavatele vykonávat od , datum, práci na pozici řidiče silničních motorových vozidel. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, přičemž účastníci mimo jiné ujednali, že v případě skončení pracovního poměru žalovaný nevrací stejnokrojové součásti, které obdržel od žalobkyně, tyto si ponechá a podle délky vynášecí doby uhradí adekvátní část ceny vynaložených na jejich zakoupení.5. Z dohody o užívání mobilního telefonu datované , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný ujednali, že žalobkyně přenechává žalovanému po dobu trvání jeho pracovního poměru u žalobkyně do užívání mobilní telefon se sériovým číslem , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, spolu se SIM kartou k telefonnímu číslu , hodnota, . Žalovaný se zavázal telefon vrátit nejpozději v den skončení pracovního poměru u žalované a pro případ, že nesplní povinnost vrátit jej ani do 10 dnů od skončení pracovního poměru, zaplatit žalobkyni jeho zůstatkovou cenu.6. Z vyúčtování ochranných pomůcek a výstrojních částí vyplývá, že žalobkyně dne , datum, vydala žalovanému stejnokrojové součásti (1x kalhoty, 4x košile, 1x kravata, 1x mikina), jejichž aktuální zůstatková cena činila 3 369 Kč.7. Z faktur č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobkyně vynaložila na ubytování žalovaného v zařízení firmy , právnická osoba, , , Anonymizováno, v období od , datum, do , datum, částku 6 039 Kč, v období od , datum, do , datum, částku 6 039 Kč, v období od , datum, do , datum, částku 6 039 Kč, v období od , datum, do , datum, částku 6 039 Kč, v období od , datum, do , datum, částku 6 039 Kč, v období od , datum, do , datum, částku 6 442 Kč, v období od , datum, do , datum, částku 6 039 Kč a v období od , datum, do , datum, částku 3 623 Kč.8. Z listiny „okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem“ ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že s ním okamžitě ruší jeho pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť od , datum, žalovaný neplní své pracovní povinnosti z důvodu nepřítomnosti na pracovišti, která není omluvena. Žalovaný k témuž dni potvrdil převzetí této listiny.9. Podle listiny „amortizační stupnice mobilních telefonů“ činila pořizovací cena telefonu částku 1 955 Kč a jeho zůstatková hodnota ke dni , datum, částku 1 114 Kč.10. Ze mzdové pásky za červenec 2023 vyplývá, že žalobkyně zúčtovala žalovanému mzdu za toto období tak, že fond pracovní doby činil 168 hodin, z toho nebylo ničeho odpracováno, přičemž odvod zdravotního pojištění činil částku 2 336 Kč a žalobkyně evidovala dluh žalovaného ve výši 2 336 Kč.11. Ze mzdové pásky za srpen 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zúčtovala žalovanému mzdu za toto období tak, že fond pracovní doby činil 64 hodin, z toho nebylo ničeho odpracováno, odvod zdravotního pojištění činil částku 754 Kč a žalobkyně evidovala dluh žalovaného v celkové výši 3 090 Kč.12. Fakturou č. , hodnota, žalobkyně vyúčtovala žalovanému včetně DPH částku 1 348 Kč za telefon, částku 3 090 Kč na dlužné mzdě, částku 6 442 Kč za ubytování a částku 2 877 Kč za oděvní součásti, celkem tedy 13 757 Kč. Faktura byla vystavena dne , datum, s datem splatnosti , datum, .13. Fakturou č. , hodnota, žalobkyně vyúčtovala žalovanému za ubytování celkem částku 39 857 Kč. Faktura byla vystavena dne , datum, s datem splatnosti , datum, .14. Přípisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 53 614 Kč. Přípis byl odeslán dne , datum, , jak bylo zjištěno z podacího lístku.15. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalovaný zavázal od , datum, vykonávat pro žalobkyni práci řidiče. Žalobkyně předala žalovanému stejnokrojové součásti a mobilní telefon, přičemž žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni při skončení pracovního poměru poměrnou část ceny vynaložené na zakoupení stejnokrojových součástí a dále zůstatkovou cenu mobilního telefonu, pokud jej nevrátí. Žalobkyně vynaložila na ubytovací služby poskytnuté žalovanému v období od , datum, do , datum, částku 46 299 Kč. Žalovaný se od , datum, do práce nedostavil a svoji nepřítomnost neomluvil, žalobkyně mu proto přípisem ze dne , datum, doručeným téhož dne sdělila, že okamžitě ruší jeho pracovní poměr. Žalovaný přes výzvu neuhradil žalobkyni cenu stejnokrojových součástí ve výši 2 877 Kč, zůstatkovou cenu mobilního telefonu ve výši 1 348 Kč, pojistné na zdravotní pojištění ve výši 3 090 Kč a náklady na ubytování ve výši 46 299 Kč, přičemž tyto částky byly splatné dne , datum, .16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), když žalobkyně a žalovaný uzavřeli pracovní smlouvu ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 zákoníku práce a mezi účastníky tak vznikl pracovní poměr (§ 33 odst. 1 zákoníku práce). Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit žalobkyni při skončení pracovního poměru náklady na stejnokrojové součásti a dále se zavázal zaplatit žalobkyni zůstatkovou hodnotu mobilního telefonu, který převzal, poruší-li povinnost tento vrátit. Soud dále věc posoudil podle § 250 a násl. zákoníku práce, která upravují povinnost zaměstnance k náhradě škody (§ 250 odst. 1, § 257 odst. 1 a 2 zákoníku práce) a jde-li o nárok na zaplacení nákladů vynaložených na ubytování žalovaného podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení (srov. § 4 zákoníku práce). Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, je povinen zaplatit žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 53 614 Kč se zákonným úrokem z prodlení.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch v plném rozsahu. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí celkem 3 281 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 681 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.19. Lhůta k plnění uložených povinností v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.