ECLI: ECLI:CZ:OSTP:2025:27.C.23.2025.1 Datum: 2025-05-28 Předmět: o zaplacení 29 080,19 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["postoupení pohledávky""elektronický podpis""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 29 080,19 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2)
Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 31. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 29 080,19 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) dne 18. 1. 2023, když žalovaný řádně nesplatil poskytnutý úvěr. Požadovaná částka měla být součtem poskytnuté a nevrácené jistiny úvěru ve výši 13 900 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 15 180,19 Kč.Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. , právnická osoba, . připravila listiny pojmenované Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, s datem 18. 1. 2023 a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s datem 18. 1. 2023, avšak ani jedna z těchto listin nebyla žalovaným jako „klientem“ podepsána. , právnická osoba, . odeslala dne 18. 1. 2023 na účet žalovaného 13 900 Kč. Dne 27. 8. 2024 , právnická osoba, . odeslala žalovanému Oznámení o postoupení pohledávky, jímž informovala žalovaného, že pohledávka , právnická osoba, . za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 27. 8. 2024 výzvu k úhradě před podáním žaloby.Po právním posouzení shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na jejímž základě měl vzniknout v řízení uplatněný nárok. Soud pouze dodává, že žalobkyní předloženými listinami nebylo prokázáno „elektronické“ uzavření úvěrové smlouvy, když smlouva nebyla podepsána řádným elektronickým podpisem žádné ze smluvních stran.Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů potřebných k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy, což však žalobkyně zmařila svou nepřítomností při jednání.Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 13 900 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalovanému na účet bez právního důvodu 13 900 Kč, ale žalovaný jí ani později žalobkyni uvedenou částku nevrátil.Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13 900 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně od 2. 9. 2024 do zaplacení.Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.Další části uplatněného nároku a příslušenství však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta.K odůvodnění zamítnutí části úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 13 900 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení soud odkazuje na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když správná výše úroku z prodlení činila pro prodlení vzniklá ve druhém pololetí roku 2024 12,75 % ročně.O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Ve věci úspěšnějšímu žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v řízení žádné náklady, a proto soud rozhodl výrokem III. rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.