4 C 137/2021-29 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem doručeným na zdejší soud dne 14. 10. 2021 se manžel [celé jméno manžela] domáhá vydání rozsudku, kterým bude manželství účastníků rozvedeno. Svůj návrh odůvodnil tím, že manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a neplní nadále svou funkci. Mezi manželi došlo ke vzájemnému odcizení a již spolu nedokáží jako manželé žít. Ani jeden z manželů proto nemá další zájem na pokračování manželství. Podle manžela nelze očekávat obnovení manželství. V manželství se narodily dvě děti, a to syn [jméno], narozen dne 2. 9. 2004, a dcera [jméno], narozena dne 12. 12. 2008. Manželé uzavřeli dohodu podle ustanovení § 757 občanského zákoníku o úpravě majetkových poměrů pro dobu po rozvodu manželství. Manželka [celé jméno manželky] se v písemném vyjádření ze dne 14. 10. 2021 k návrhu na rozvod manželství připojila. Soud, vycházeje z podané žaloby a vyjádření manželky k návrhu (č.l. 4), provedl ve věci dokazování oddacím listem účastníků (č.l. 5), kopiemi rodných listů nezletilých dětí [jméno] a [jméno] (č.l. 6-7), rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 26.1.2022, č.j. 11 Nc 1076/2021-23 (č.l. 12-14) výpisem z centrální evidence obyvatel (č. l. 16-19), sdělením opatrovníka nezletilých dětí (č.l. 21) a výslechem manželů při jednání soudu dne 28. 4. 2022. Po jednotlivém zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 13. 10. 2001 a doposud trvá. Z manželství se narodily dvě dosud nezletilé děti, a to syn [jméno], dne 2. 9. 2004, a dcera [jméno], dne 12. 12. 2008. Manželství je pouze formálním svazkem a neplní svou společenskou funkci. Manželé se shodli v tom, že příčinami rozvratu manželství je vzájemné odcizení, jiných pohled na budoucí společný život, vedení rodinné domácnosti a trávení volného času. Manželé nevedou společnou domácnost od dubna 2021, od této doby společně finančně nehospodaří a intimně se nestýkají. Ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení společného soužití. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena dne 26. 4. 2022 a předložena v rámci dokazování soudu. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 1. 2022, č.j. 11 Nc 1076/2021-23, bylo rozhodnuto o výchově a výživě nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství. Z vyjádření opatrovníka nezletilých dětí ze dne 25. 3. 2022 též vyplývá, že v daném případě nejsou dány skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že je zde zájem výše uvedených nezletilých dětí na trvání manželství rodičů, které by bránily rozvodu manželství. <i>Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> <i>Podle odst. 2 písm. a) a b) výše uvedeného zákonného ustanovení platí že, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma.</i> <i>Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.</i> <i>Podle § 757 odst. 1 o. z. platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud</i> <i>a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí,</i> <i>b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,</i> <i>c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu.</i> <i>Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení platí, že dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.</i> V projednávané věci dospěl soud k závěru, že shora uvedené zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. I když manželé uzavřeli dohodu ve smyslu výše citovaného § 757 odst. 1 písm. b) o. z., o úpravě poměrů k nezletilým dětem, kterou by soud schválil, a striktně vzato tedy nebylo možné manželství rozvést bez zjišťování příčin rozvratu, dospěl soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem k jednoznačnému závěru, že manželství obou účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Skutečnosti potvrzující takto kvalifikovaný rozvrat vyplývají z tvrzení obsažených již v návrhu na rozvod manželství, vyjádření manželky k němu a z výslechu obou účastníků. Přitom se jeví, že příčiny rozvratu jsou na stranách obou manželů a spočívají ve vzájemném odcizení, odlišném pohledu na budoucí společný život, vedení rodinné domácnosti a trávení volného času. Z uvedených důvodů je již možnost obnovení manželského soužití vyloučena, a proto soud manželství účastníků rozvedl. O výchově a výživě nezletilých dětí účastníků, a to synovi [jméno], narozenému dne 2. 9. 2004, a dceři [jméno], narozené dne 12. 12. 2008, bylo ve smyslu ustanovení § 755 odst. 3 o. z. rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 1. 2022, č.j. 11 Nc 1076/2021-23, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2022. Soud z provedeného dokazování taktéž nezjistil, že by tu byly dány překážky v rozvodu manželství ve smyslu § 755 odst. 2 písm. a) a b) o. z. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 23 z. ř. s., podle něhož bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud neshledal takové okolnosti případu, které by přiznání náhrady těchto nákladů nebo jejich části odůvodňovaly. Při tomto rozhodnutí měl soud i na zřeteli, že oba účastníci výslovně vůči soudu nepožadovali náhradu nákladů řízení.