6 C 29/2022-16 — Okresní soud v Třebíči

Podaným návrhem se domáhali navrhovatelé vydání rozhodnutí, na jehož podkladě se [celé jméno osvojence] stane osvojencem osvojitelů [celé jméno osvojitele] a [celé jméno osvojitelky]. I jako účastníci řízení na tomto návrhu osvojitelé a osvojenec setrvali. Rodiče osvojence se k jednání ve věci bez omluvy nedostavili a ve věci zůstali bez vyjádření. Po provedeném dokazování učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Ze souvisejícího rodného listu soud zjistil, že osvojenec [celé jméno osvojence] je narozen dne [datum] jako syn matky [jméno] [příjmení], [datum narození] a otce [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25.5.2004, číslo jednací [číslo jednací], soud zjistil, že na jeho podkladě byl tehdy nezl. [jméno] jako osvojenec svěřen do pěstounské péče [celé jméno osvojitelky] za současného zamítnutí návrhu matky osvojence na zrušení jeho ústavní výchovy. Ze souvisejícího oddacího listu soud zjistil, že osvojitelé [celé jméno osvojitelky] a [celé jméno osvojitele] uzavřeli dne 17.8.2012 manželství, které dosud trvá. Ze skutkových tvrzení navrhovatelů obsažených v podaném návrhu, jejichž pravdivost navrhovatelé potvrdili i jako účastníci řízení po poučení soudu, bylo dále zjištěno, že společnou domácnost vedou [celé jméno osvojitelky] a [celé jméno osvojitele] již dlouhodobě a uzavření manželství bylo jen formálním úkonem. [příjmení] [jméno] společně pečují jako o svého vlastního syna od jeho tří let, kdy došlo k jeho svěření do pěstounské péče. V zatímní pěstounské péči navrhovatelky je [jméno] již ode dne 1.8.2003. [jméno] se v rodině dobře adaptoval, užívá příjmení navrhovatelky a oba navrhovatele vnímá jako své vlastní rodiče. Mezi navrhovateli je vytvořeno vzájemné pevné citové pouto. Staršího syna navrhovatelky vnímá [jméno] jako svého bratra, vzájemně si rozumí a podporují se. Osvojenec oslovuje navrhovatele„ mami“ a„ tati“, vyučil se v oboru kuchař – číšník, začal v této oblasti pracovat a s navrhovateli žije ve společné domácnosti. Naproti tomu rodiče o osvojence nejeví zcela žádný zájem a nejsou s ním v žádném kontaktu. Ve vyhovění návrhu nic nebrání. V řízení bylo prokázáno, že fakticky oba navrhovatelé jako osvojitelé pečovali o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho útlé nezletilosti. Tím je splněn předpoklad osvojení podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku. Pokud jde o ustanovení § 847 odst. 2 občanského zákoníku, zde soud vycházel ze zjištění, že pokrevní rodiče osvojence o něj dlouhodobě nejeví zájem, neudržují s ním žádný kontakt, což nakonec ilustrovali i neomluvenou neúčastí u jednání soudu, ke kterému byli oba řádně předvoláni, a nelze tak za dané situace hovořit o jakémkoli zájmu pokrevních rodičů osvojence, s nímž by jeho osvojení mohlo být v rozporu. Soud nakonec v předmětném osvojení neshledal ani žádný rozpor s dobrými mravy (ustanovení § 846 občanského zákoníku a contrario), proto postupem podle ustanovení § 847 občanského zákoníku rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části rozhodnutí. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vycházel ze skutečnosti, že všichni účastníci se tohoto práva výslovně v plném rozsahu vzdali.