4 C 36/2023-22 — Okresní soud v Třebíči

1. Návrhem doručeným na zdejší soud dne 15. 3. 2023 se manželka [celé jméno manželky] domáhá vydání rozsudku, kterým bude manželství účastníků rozvedeno. Svůj návrh odůvodnila tím, že postupem času se vztahy mezi manžely začaly komplikovat, a to z důvodu nevhodného životního stylu manžela, což mělo stále více dopad na fungování rodinné domácnosti, trávení volného času a celkovou atmosféru v rodině. Manžel se k manželce začal v posledních letech chovat hrubým a často urážlivým způsobem. Manželka se snažila manželství dlouhou dobu udržet, proto i po svém odchodu z rodinné domácnosti v roce 2019 se nakonec v návaznosti na přimlouvání ze strany manžela, že se polepší vrátila, nicméně situace se k lepšímu nezlepšila, naopak se příčina problému manželství na straně manžela prohlubovala, což definitivně vedlo ke krizi manželství a jeho hlubokému rozvratu, z rodinné domácnosti odešla natrvalo v lednu 2022. 2. Manžel se k návrhu na rozvod na výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud v tomto řízení postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále též jen„ z. ř. s.“). 4. Soud, vycházeje z podané žaloby, provedl ve věci dokazování oddacím listem účastníků (č.l. 5), výpisem z centrální evidence obyvatel (č. l. 8-11) a výslechem manželů při jednání soudu dne 29. 6. 2023. 5. Po jednotlivém zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 23. 11. 1991 a doposud trvá. Z manželství se narodily dnes již zletilé děti, a to dcera [jméno], narozená dne 21. 7. 1992, a dcera [jméno], narozená dne 26. 6. 1994. Manželství se nachází v krizi a neplní svou společenskou funkci. Manželé se neshodli na tom, od kdy nevedou společnou domácnost, jisté je, že manželka se ze společné domácnosti odstěhovala v lednu 2022 ke své matce. Od této doby společně nežijí, nehospodaří a nevedou společnou domácnost. Problémy v manželství jsou dlouhodobého charakteru a spočívají v nadměrném požívání alkoholu (bílého vína) manželem, který nepravidelně zkonzumuje denně cca jeden litr vína, někdy více, někdy méně. Manžel byl na protialkoholním léčení, které ovšem nebylo úspěšné. Požívání alkoholu ovlivňuje chování manžela k manželce, což mělo za následek, že spolu manželé netrávili volný čas, manžel se uzavíral do sebe a z chování manžela měla manželka obavy. V současné době manželka nemá zájem na obnovení společného soužití. Naopak manžel má za to, že obnovení manželského soužití je možné. <i>6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> <i>7. Podle odst. 2 písm. a) a b) výše uvedeného zákonného ustanovení platí že, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma.</i> <i>8. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.</i> <i>9. Podle § 757 odst. 1 o. z. platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud</i> <i>a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí,</i> <i>b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,</i> <i>c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu.</i> <i>10. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení platí, že dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.</i> 11. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že shora uvedené zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. I když manželé neuzavřeli dohodu ve smyslu výše citovaného § 757 odst. 1 písm. c) o. z., a striktně vzato tedy nebyl možno manželství rozvést bez zjišťování příčin rozvratu, dospěl soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem k jednoznačnému závěru, že manželství obou účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Skutečnosti potvrzující takto kvalifikovaný rozvrat vyplývají z tvrzení obsažených již v návrhu na rozvod manželství a z výslechu obou účastníků. Přitom se jeví, že příčiny rozvratu jsou na straně manžela, který dlouhodobě požívá nadměrné množství alkoholu, což negativně ovlivňuje jeho chování k manželce a má vliv též na vedení společné domácnosti a trávení společného volného času. Byť manžel při jednání uváděl, že nemá problém s pitím přestat z důvodu udržení manželství, soud jeho tvrzení neuvěřil, neboť příležitostí k nápravě měl již několik, a to absolvování protialkoholního léčení v [obec] či absolvování„ kurzu“ na odvykání v [obec]; veškeré však skončily neúspěchem. Z důvodu dlouhodobého negativního chování manžela je již možnost obnovení manželského soužití vyloučena, a proto soud manželství účastníků rozvedl. 12. Manželé nemají nezletilých dětí, o jejichž výchově a výživě by bylo třeba rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 755 odst. 3 o. z. 13. Soud z provedeného dokazování taktéž nezjistil, že by tu byly dány překážky v rozvodu manželství ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z. 14. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 23 z. ř. s., podle něhož bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud neshledal takové okolnosti případu, které by přiznání náhrady těchto nákladů nebo jejich části odůvodňovaly. Při tomto rozhodnutí měl soud i na zřeteli, že oba účastníci výslovně vůči soudu nepožadovali náhradu nákladů řízení.