6 C 293/2023-10 — Okresní soud v Třebíči

Předmětem řízení bylo posouzení návrhu navrhovatele jako budoucího osvojitele na osvojení zletilé dcery jeho manželky. Osvojovaná se společně se svojí matkou k návrhu připojila. Po provedeném dokazování učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že navrhovatel dne 30.4.1983 uzavřel manželství s [jméno] [celé jméno osvojenkyně], [datum narození], jako matkou osvojované [celé jméno osvojenkyně], přičemž toto manželství trvá dosud. Již od roku 1982 přitom všichni žijí ve společné domácnosti. Od počátku tohoto soužití přitom navrhovatel považuje osvojenkyni za svoji dceru. Osvojenkyně se svým biologickým otcem [jméno] [příjmení] dlouhodobě nemá žádný kontakt, nikdy neměli vytvořeno rodičovské pouto. Vztahy mezi osvojenkyní a osvojitelem odpovídající pozitivním vztahům rodiče a dítěte jsou dlouhodobě na velmi dobré úrovni. Matka osvojenkyně před soudem udělila výslovný souhlas s osvojením, přičemž souhlas otce osvojenkyně nebyl soudem s ohledem na jeho dlouhodobý a trvalý nezájem o osvojenkyni žádán. Ve vyhovění návrhu nic nebrání. V řízení bylo prokázáno, že navrhovatel jako osvojitel pečoval o osvojovanou jako o vlastní již v době její nezletilosti a zároveň navrhuje osvojení dcery své manželky. Tím je splněn předpoklad osvojení jak podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, tak podle písm. d) téhož zákonného ustanovení. Soud nakonec v předmětném osvojení neshledal ani žádný rozpor s dobrými mravy, proto postupem podle ustanovení § 847 občanského zákoníku rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části rozhodnutí. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vycházel ze skutečnosti, že účastníci se tohoto práva výslovně v plném rozsahu vzdali.