5 C 231/2024-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 6. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 28 170,51 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 29. 11. 2015 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši až 27 000 Kč, přičemž dodatky ke smlouvě z 11. 12. 2015, 2. 1. 2016, 31. 3. 2016, 20. 4. 2016 a 10. 5. 2019 byl úvěrový rámec postupně navyšován. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách stanovených ve smlouvě a platit žalobci úroky ve výši 18,90 % ročně, které byly od 2. 10. 2023 sníženy na 15 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla individuálně zkoumána z potvrzení o výši příjmů žalovaného porovnaného s jeho měsíčními náklady i údajů dostupných ve veřejných rejstřících, přičemž z těchto zjištění nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly neposkytnutí úvěru. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 2. 10. 2023. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 25 170,51 Kč a na smluvních poplatcích a úrocích z prodlení 1 291,23 Kč. V souladu se smlouvou byl zůstatek jistiny dne 3. 1. 2024 navýšen o částku 3 000 Kč kvůli exekučnímu řízení k předmětnému účtu. Dále žalobci i po prohlášení úvěru za splatný vzniká právo na zaplacení úroku z úvěru ve sjednané výši 15 % ročně a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalovaný svoje závazky vůči žalobci v tomto rozsahu dosud nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. jednání ve věci nenařídil a projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 29. 11. 2015, rámcovou smlouvou o finančních službách uzavřenou mezi účastníky dne 10. 5. 2019, všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem pro soukromou klientelu žalobce, výpisy poplatku žalobce za roky 2019 – 2023 včetně, dodatky ke smlouvě z 11. 12. 2015, 2. 1. 2016, 31. 3. 2016, 20. 4. 2016 a 10. 5. 2019, výpisy z účtu žalovaného u žalobce, upomínkou z 12. 8. 2023, upomínkou z 3. 10. 2023 a výzvou žalobce z 21. 5. 2024 včetně podacího archu.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 29. 11. 2015 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši až 27 000 Kč, přičemž dodatky ke smlouvě z 11. 12. 2015, 2. 1. 2016, 31. 3. 2016, 20. 4. 2016 a 10. 5. 2019 byl úvěrový rámec postupně navyšován. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách stanovených ve smlouvě a platit žalobci úroky ve výši 18,90 % ročně, které byly od 2. 10. 2023 sníženy na 15 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla individuálně zkoumána z potvrzení o výši příjmů žalovaného porovnaného s jeho měsíčními náklady i údajů dostupných ve veřejných rejstřících, přičemž z těchto zjištění nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly neposkytnutí úvěru. Tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje soud vzhledem k výši úvěrového rámce kontokorentního úvěru za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 2. 10. 2023. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 25 170,51 Kč a na smluvních poplatcích a úrocích z prodlení 1 291,23 Kč. V souladu se smlouvou byl zůstatek jistiny dne 3. 1. 2024 navýšen o částku 3 000 Kč kvůli exekučnímu řízení k předmětnému účtu. Dále žalobci dle konstantní soudní judikatury i po prohlášení úvěru za splatný vzniká právo na zaplacení úroku z úvěru ve sjednané výši 15 % ročně a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž vůči žalobci ocitl ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění ve splátkách.5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 128 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, a to odměnu za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.