6 C 335/2023-12 — Okresní soud v Třebíči

Předmětem řízení bylo posouzení návrhu navrhovatele jako budoucího osvojitele na osvojení zletilé dcery jeho manželky. Osvojovaná se společně se svojí matkou k návrhu připojila. Po provedeném dokazování učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že navrhovatel dne 11.4.2009 uzavřel manželství s [jméno] [celé jméno osvojenkyně], [datum narození], jako matkou osvojované [celé jméno osvojenkyně], přičemž toto manželství trvá dosud. Již od roku 2007 přitom všichni žijí ve společné domácnosti. Osvojenkyně, jež je dosud svobodná, se svým biologickým otcem [jméno] [příjmení] dlouhodobě nemá žádný kontakt, k vytvoření rodičovského pouta mezi nimi nedošlo. Vztahy mezi osvojenkyní a osvojitelem odpovídající pozitivním vztahům rodiče a dítěte jsou dlouhodobě na dobré úrovni, oba mají k sobě silné citové pouto, vzájemně se vnímají jako otec a dcera. [obec] se nadto postupně narodili čtyři nevlastní sourozenci. Matka osvojenkyně před soudem udělila výslovný souhlas s osvojením, přičemž souhlas otce osvojenkyně nebyl soudem s ohledem na jeho dlouhodobý a trvalý nezájem o osvojenkyni žádán. Ve vyhovění návrhu nic nebrání. V řízení bylo prokázáno, že navrhovatel jako osvojitel pečoval o osvojovanou jako o vlastní již v době její nezletilosti a zároveň navrhuje osvojení dcery své manželky. Tím je splněn předpoklad osvojení jak podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, tak podle písm. d) téhož zákonného ustanovení. Soud nakonec v předmětném osvojení neshledal ani žádný rozpor s dobrými mravy, proto postupem podle ustanovení § 847 občanského zákoníku rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části rozhodnutí. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vycházel ze skutečnosti, že účastníci se tohoto práva výslovně v plném rozsahu vzdali.