CS · EN DE FR brzy

7 C 287/2023-30 — Okresní soud v Třebíči

ECLI: ECLI:CZ:OSTR:2024:7.C.287.2023.1
Datum: 2024-02-21
Předmět: o zaplacení částky 15 200 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 101 z. č. null/null Sb.", "§ 1879 z. č. null/null Sb.", "§ 2991 z. č. null/null Sb.", "§ 2053 z. č. null/null Sb.", "§ 75 z. č. null/null Sb.", "§ 84 z. č. null/null Sb.", "§ 86 z. č. null/null Sb
["uznání dluhu""smlouva o úvěru""smlouva o zápůjčce""smlouva pracovní""postoupení pohledávky""smlouva o půjčce""smlouva nájemní""bezdůvodné obohacení"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení částky 15 200 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 101 (null/null Sb.), § 1879 (null/null Sb.), § 2991 (null/null Sb.), § 2053 (null/null Sb.).
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 28. 4. 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 15 200 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 8. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , dále jen „, Anonymizováno, “) a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Do dne podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 23 200 Kč., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 11. 12. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Od žalované bylo zjištěno, že má příjem ze zaměstnání ve výši 15 363 Kč měsíčně a její měsíční výdaje činí 9 150 Kč. FCI provedla též lustraci žalované v insolvenčním rejstříku (dále též jen „ISIR“), kde ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále upozornila na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, dle kterého „je dostačující, že listiny, z nichž poskytovatel půjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě“.3. K na řízenému jednání se bez omluvy nedostavila žalovaná, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil, avšak nepožádal soud o odročení jednání. Soud proto věc za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení.4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi FCI a žalovanou k podpisu smlouvy č. , hodnota, , v níž se FCI zavázala poskytnout žalované v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 36 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách, jejich výše však ve smlouvě není uvedena.6. Ze zákaznické karty žalované datované ke dni 29. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaná žila v nájmu, měla základní vzdělání, žila s partnerem, neměla žádné nezaopatřené dítě a byla zaměstnána ve firmě Tanzishe (správně Fränkische). Její čistý měsíční příjem činil 15 363 Kč a měsíční výdaje činily 9 150 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá zápůjčku u FCI ani u jiné společnosti. K ověření svých tvrzení žalovaná předložila výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu.7. Přípisem FCI ze dne 30. 1. 2022 byla žalovaná informována o výši dlužné částky z uvedené smlouvy (v celkové výši 18 600 Kč) a dále o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 1. 11. 2022. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k důkazu, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne 10. 3. 2023 pak žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu k plnění.8. Z výplatních pásek zaměstnavatele žalované (Fränkische) bylo zjištěno, že její čistý měsíční příjem v květnu 2019 činil 23 183 Kč, v červnu 16 310 Kč a v červenci 8 350 Kč včetně nemocenské vyplacené zaměstnavatelem.9. Z nájemní smlouvy č. 12/2018 bylo zjištěno, že žalovaná měla smlouvu na dobu určitou od 1. 10. 2018 do 1. 10. 2019 a nájemné bylo sjednáno ve výši 6 000 Kč měsíčně. Soudu byla předložena pouze první strana smlouvy bez podpisů.10. Z lustrace v systému ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalované byla již v roce 2018 vedena exekuce.11. Z uznání dluhu ze dne 20. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uznala vůči FCI dluh ve výši 20 500 Kč, který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky podle smlouvy o půjčce č. , hodnota, .12. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014, zejména dle ust. § 1810, § 2395 a násl., § 1879 a násl., § 2991 a § 2053 o. z. a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), zejména dle ustanovení § 75, § 84, § 86 a § 87 tohoto zákona.13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 20 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.14. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalované do karty zákazníka, z níž je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela zejména z jí poskytnutých údajů. Právní předchůdkyni žalobkyně stejně jako soudu byla předložena nájemní smlouva a výplatní pásky. Žalobkyně soudu nepředložila doklad o tvrzené lustraci žalované v ISIR. Žalobkyně navíc ani netvrdila, že by FCI zjišťovala z veřejně dostupných registrů dlužníků (např. SOLUS nebo z Centrální evidence exekucí), zda žalovaná řádně hradí svoje závazky u jiných věřitelů. Na majetek žalované přitom byla vedena exekuce již v roce 2018. FCI také zcela rezignovala na zkoumání výdajů žalobkyně, vyjma nájmu. Pokud na výzvu soudu žalobkyně nepředložila ani dokumenty, na které ve svém podání ze dne 11. 12. 2023 odkazuje (lustrace v ISIR), odporuje to zákonné povinnosti poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly [§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ]. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena.15. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr s
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.