12 C 4/2025-31 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému vyklidit nemovitost označenou ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby bylo uvedeno, že byť je žalobce výlučným vlastníkem nemovitosti, tuto obývá žalovaný bez řádně uzavřené nájemní smlouvy již od 25. 9. 2006. Byť bylo mezi účastníky sjednáno ústně hrazení nájemného, žalovaný toto řádně nehradí a na výzvy k vyklizení nemovitosti nereaguje.2. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115 a o.s.ř.. Žalovaný ve věci zůstal bez vyjádření.3. Soud, vycházeje z podané žaloby, provedl ve věci dokazování zejména výpisem z katastru nemovitostí, LV 259 ze dne 25. 11. 2024, darovací smlouvou se zřízením věcného břemene a s příkazem ze dne 31. 8. 2021, ukončením nájmu, výpovědí bezesmluvního užívání nemovité věci ze dne 2. 9. 2024, podacím lístkem výpovědi bezesmluvního užívání nemovité věci ze dne 2. 9. 2024, předžalobní výzvou k výpovědi bezesmluvního užívání nemovité věci, výzvou k vyklizení ze dne 23. 11. 2024, úředním záznamem policie o podání vysvětlení ze dne 8. 12. 2024, vyrozuměním policie ve věci oznámení ze dne 9. 12. 2024, úředním záznamem policie o podání vysvětlení ze dne 22. 12. 2024.4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. 142 o výměře 418 m2, jehož součástí je stavba, rodinný dům, , adresa, , vše zapsáno u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, na LV 259,Žalovaný výše uvedenou nemovitou věc bezesmluvně užívá min. od 25. 9. 2006. V průběhu 05/2019 se žalobce s žalovaným ústně dohodl, že žalovaný dále bude od tohoto měsíce hradit nájemné ve výši 3 000 Kč měsíčně matce žalobce, posléze od 10/2021 přímo žalobci.Ze strany žalovaného došlo k opakovanému porušení ústní dohody o úhradě nájmu, kdy i přes výzvy jeho dluh na nájemném činí ke dni 1. 9. 2024 37 000 Kč. Žalobce proto využil svého práva a žalovanému ukončil jeho bezesmluvní užívání výše uvedené nemovitosti, a to výpovědí ze dne 2. 9. 2024. Současně žalovaného vyzval k vyklizení nejpozději do 31. 12. 2024, což žalovaný i přes výzvu neučinil a i přes skutečnost, že mu nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětné nemovitosti, v ní nadále setrvává.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je na místě žalobě v části týkající se vyklizení vyhovět. Žalovanému nesvědčí žádný právní důvod k užívání nemovitosti a činí tak bez souhlasu žalobce. Žaloba na vyklizení je tak ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., zcela opodstatněná, a soud z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl.5. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobcem zaplaceném soudním poplatku.6. V části týkající se žaloby na zrušení trvalého pobytu žalovaného v nemovitosti žalobce není soud příslušný rozhodovat, neboť o uvedeném rozhoduje v rámci správního řízení místně příslušný obecní úřad a soud proto rozhodl za použití ust. § 104 o.s.ř. ve znění výroku II. rozsudku.