21 C 12/2024-154 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení žalovanému povinnosti k úhradě částky 407 864 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že žalovaný na základě plné moci převzal právní zastoupení žalobce, a to poté, co žalobce jako zaměstnanec uzavřel pracovní smlouvu se společností , právnická osoba, . jako zaměstnavatelem, a to za sjednání tříměsíční zkušební doby a uzavření dohody o mzdě. Žalovaný poté pochybil potud, že ve lhůtě nepodal žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, pročež byl žalobce připraven o ušlý zisk od zaměstnavatele, který by jinak byl nucen dodržet výpovědní lhůtu. Žalobce tak byl v důsledku zanedbání povinností žalovaného připraven o mzdu od 4.4. – 30.4.2023 ve výši 116 850 Kč, od 1.5.2023 – 10.5.2023 ve výši 36 900 Kč a o odstupné ve výši 246 000 Kč odpovídající 2 měsícům výpovědní doby. Nepodáním žaloby ze strany žalovaného bylo žalobci znemožněno domáhat se svých nároků u soudu, a to přesto, že jinak vůči svému zaměstnavateli postupoval v této věci vždy korektně. Splnění povinnosti k náhradě škody bylo ze strany žalovaného odmítnuto i přes předžalobní výzvu a stejně tak toto plnění odmítla poskytnout i jeho pojišťovna.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby mimo jiné s odůvodněním, že pracovní poměr žalobce jako zaměstnance platně vůbec nevznikl, neboť pracovní smlouva za zaměstnavatele nebyla podepsána osobou oprávněnou za něj jednat. Také namítnul, že žalobce neunesl důkazní břemeno v tom smyslu, že by mu vznikl nárok na náhradu škody.3. Vedlejší účastník na straně žalovaného rovněž navrhl zamítnutí žaloby, přičemž poukázal na skutečnost, že ze strany zaměstnavatele nedošlo k okamžitému zrušení pracovního poměru ve zkušební lhůtě, a pokud pak žalobci byla oznámena výpověď z pracovního poměru, pak nedošlo k jejímu doručení v souladu se zákonem, nedošlo vůbec k právnímu jednání zaměstnavatele směřujícímu k výpovědi, pročež tato výpověď není nejen neplatná, ale je nutno na ni hledět jako by vůbec neexistovala. Na základě neexistujícího právního jednání pak ani není možné podat žalobu k soudu na určení neplatnosti výpovědi a žalovaný tedy nijak nepochybil, pokud tak neučinil. Žalobce v důsledku této skutečnosti měl nárok na výplatu mzdy jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . až do okamžiku okamžitého zrušení pracovního poměru z jeho strany dne 10.5.2023, a tedy žalovaný mu nemohl způsobit žádnou škodu na ušlé mzdě, resp. odstupném.4. Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci:5. Mezi procesními stranami není sporu o tom, že žalovaný na základě plné moci ze dne 5.5.2023 převzal jako advokát právní zastoupení žalobce s jeho požadavkem řešení pracovněprávní agendy.6. Mezi stranami dále není sporu o tom, že dne 1.12.2022 došlo mezi žalobcem jako zaměstnancem a společností , právnická osoba, . jako zaměstnavatelem k uzavření pracovní smlouvy, kterou žalobce jako zaměstnanec podepsal vlastnoručně a za zaměstnavatele došlo k podpisu této pracovní smlouvy ze strany pana , jméno FO, mladšího.7. Žalobce dále v rámci své účastnické výpovědi potvrdil, že obecně veškerá jednání ohledně pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, . se odehrála mezi ním a panem , jméno FO, mladším, přičemž pracovní smlouva byla podepsána ještě za fyzické účasti matky p. , jméno FO, . , jméno FO, mladší navíc nejenže podepsal samotnou pracovní smlouvu se žalobcem, ale samostatně podepisoval následně i mzdový výměr, který si žalobce jako potenciální zaměstnanec vymínil.8. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . soud mimo jiné zjistil, že k okamžiku podpisu předmětné pracovní smlouvy dne 1.12.2022 byl statutárním orgánem této společnosti zapsán , jméno FO, , nar. , datum, , a to s oprávněním zastupovat společnost samostatně. Pokud pak jde o osobu , jméno FO, , nar. , datum, , který za společnost , právnická osoba, . jako zaměstnavatele podepsal posuzovanou pracovní smlouvu, pak tomuto vznikla funkce jednatele za společnost až ke dni 15.3.2023.9. Soud dále ve věci provedl dokazování výslechem svědka , jméno FO, , který vyvrátil tvrzení podložené jeho čestným prohlášením o tom, že by se za jeho účasti společnost , právnická osoba, . jako zaměstnavatel pokoušel doručit žalobci oznámení o okamžitém zrušení jeho pracovního poměru. Svědek dále potvrdil, že v předmětném období probíhal prodej firmy na pana , jméno FO, mladšího ze strany jeho otce.10. Z e-mailové korespondence mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, Soud dále zjistil, že dne 3.4.2023 byl žalobci z e-mailové adresy , e-mail, zaslán mail, kterým mu byla oznámena výpověď. Tento e-mail vůbec nebyl podepsán a jeho přílohou byla listina nazvaná Zrušení Pracovního poměru ve zkušební době s označením společnosti , právnická osoba, . a nečitelným podpisem.11. Žalobce v řízení nevyvrátil tvrzení vedlejšího účastníka potud, že žalobce jako zaměstnanec nepotvrdil přijetí výše uvedené korespondence datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.12. Soud ve věci provedl dokazování celou řadou dalších důkazů, jejichž bližší hodnocení však s ohledem na právní závěry uvedené níže nepovažoval za relevantní.13. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti se výkonem advokacie.14. V projednávané věci se soud v první řadě zabýval charakterem odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci tvrzeně v souvislosti se zanedbáním jeho profesních povinností, přičemž vycházel z judikatorních závěrů potud, že úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění, jde tedy o objektivní odpovědnost založenou na současném splnění předpokladů spočívajících ve výkonu advokacie, vzniku škody a přímé příčinné souvislosti mezi nimi.15. Žalobě nelze ani částečně vyhovět.16. Soud v první řadě poukazuje na skutečnost, že dle samotných skutkových tvrzení žalobce k založení pracovního poměru mezi ním jako zaměstnancem a společností , právnická osoba, . mělo dojít na podkladě písemné pracovní smlouvy podepsané osobně žalobcem, avšak za zaměstnavatele podepsané osobou nemající prokazatelně v té době jednatelské oprávnění vyplývající z její funkce statutárního zástupce společnosti. Již jen z tohoto pohledu je nutno uzavřít, že za těchto okolností nelze pracovní smlouvu, o kterou žalobce v zásadě opírá své nároky uplatněné u soudu, považovat za platně uzavřenou pro podstatný nedostatek formálního jednání za zaměstnavatele. To v konečném důsledku znamená, že žalovanému de facto vůbec nebyl dán prostor k tomu, aby jakkoli hájil nároky žalobce pracovněprávní povahy z této smlouvy eventuálně vyplývající, a tedy v tomto smyslu ani nemohl pochybit, resp. právě v návaznosti na toto pochybení žalobci způsobit škodu, za kterou by nyní měl odpovídat.17. I pokud by soud přes výše uvedené vycházel z toho, že pracovní poměr mezi žalobcem a společností , právnická osoba, . byl založen platně, pak ani za této situace žalobě vyhovět nelze. V řízení bylo vyvráceno, že by se zaměstnavatel pokoušel žalobci jako zaměstnanci osobně doručit oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru a pokud žalobce tvrdil, že od zaměstnavatele obdržel takovou výpověď, jejíž eventuální neplatností se žalovaný jako profesionál v oboru měl adekvátním způsobem zabývat, nezbývá než uzavřít, že pokud tato výpověď byla žalobci zaslána pouze prostřednictvím prostého e-mailu, pak nikdy nemohlo dojít k jejímu řádnému doručení v návaznosti na ustanovení §§ 334 a 335 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v rozhodném znění, neboť i kdyby byla doručena prostřednictvím elektronických komunikací, za písemného souhlasu žalobce s tímto způsobem doručování s uznávaným elektronickým podpisem, potom tak jako tak žalobce jako zaměstnanec jednoznačně nikdy nepotvrdil její přijetí zprávou opatřenou elektronickým podpisem. Na takovou výpověď pak nelze nahlížet ani jako na neplatnou, ale jako na nicotný právní úkon nemající žádné právní následky. Pokud za těchto okolností žalobce sám přistoupil vůči zaměstnavateli k okamžitému zrušení pracovního poměru, pak by v případě platného uzavření pracovní smlouvy měl nárok na výplatu mzdy až do dne 10.5.2023, pročež je vyloučeno, že by mu žalovaný mohl žalobou tvrzeným způsobem zapříčinit škodu. Z výše z uvedených důvodů přistoupil soud k zamítnutí žaloby v plném rozsahu, a to včetně příslušenství za podobě zákonného úroku z prodlení jako nároku akcesorické povahy.18. O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského so