4 C 26/2025-19 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 19. 3. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 15 621,46 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .l, Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c.) a žalovanou dne 21. 8. 2024. Na základě této smlouvy byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 621,46 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzvání k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaná.Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vyplývá, že dne 21. 8. 2024 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč. Úvěr byl poskytován na období jednoho roku. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání. Úrok byl sjednán ve výši 146,949 % za rok. Smlouva neobsahuje žádný podpis, stejně jako standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z přehledu čerpání úvěru bylo zjištěno, že žalovaná celkem vyčerpala a nesplatila částku 10 000 Kč, dále náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 3 x 250 Kč a úrok za období čerpání ve výši 4 911,72 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 15. 1. 2025 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a současně žalovanou vyzvala k zaplacení částky 15 621,46 Kč ve lhůtě tří dnů. Dopis byl žalované odeslán dne 15. 1. 2025. Žalované byla téhož dne zaslána i předžalobní výzva.Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o. z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení.Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., neboť z žádného ze žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná projevila vůli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žádné ze smluvních stran, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalovaná na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru čerpala finanční prostředky právní předchůdkyně žalobkyně v celkové výši 10 000 Kč. Na straně žalované proto vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně v uvedené výši. Pohledávka za žalovanou platně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k částce 10 000 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila též úroky z prodlení podle § 1970 o. z., naopak ve vztahu k částce 5 621,46 Kč představující úroky za období čerpání ve výši 4 911,72 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 3 x 250 Kč, resp. poplatek z prodlení, nemá z důvodu neplatně uzavřené smlouvy žalobkyně nárok. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2025, resp. v předžalobní výzvě z téhož dne. Žalované byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů od doručení. Oznámení, resp. výzva byly žalované podle podacího lístku odeslány dne 15. 1. 2025. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. 20. 1. 2025 a dne 21. 1. 2025 započala běžet lhůta k plnění. Lhůta proto uplynula dne 23. 1. 2025 (čtvrtek) a ode dne 24. 1. 2025 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 10 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 24. 1. 2025 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 5 621,72 Kč a požadovaných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 621,72 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 740 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 1 200 Kč (tedy 400 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 6 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad, tedy 315 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 815 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 2 615 Kč. Jelikož žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 64 % a neúspěšná v rozsahu 36 %, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 28 %, tedy 732,20 Kč (viz ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.