5 C 80/2025-30 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 160 476,75 Kč s příslušenstvím z titulu doplacení odstupného. Žalobu odůvodnil tím, že jeho pracovní poměr u žalovaného byl skončen výpovědí danou mu žalovaným z organizačních důvodů, a bylo mu v ní přiznáno odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Na základě upozornění žalobce byl žalovaným vystaven dne 30. 8. 2024 dodatek výpovědi, ve kterém mu bylo v souladu s kolektivní smlouvou přiznáno odstupné odpovídající čtyřnásobku průměrného měsíčního výdělku. V dodatku však nebylo výslovně uvedeno, že se ruší původně přiznaná výše odstupného ve výši trojnásobku průměrného výdělku, a proto je třeba oba dokumenty dle jeho názoru považovat za samostatně závazné a přísluší mu tak právo na odstupné odpovídající sedminásobku průměrného výdělku. Žalovaný mu dosud vyplatil pouze odstupné ve výši odpovídající čtyřnásobku průměrného výdělku a zbývající část jeho nároku mu přes výzvu zaslanou před zahájením řízení vyplatit odmítl.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že jediným důvodem vyhotovení dodatku k výpovědi dané žalobci byla náprava chyby ve výpovědi spočívající v nesprávném uvedení násobku průměrných výdělků žalobce při výpočtu odstupného náležejícího žalobci. K žádné dohodě účastníků nad rámec ustanovení § 67 odst. 1 písm. c/ zákoníku práce, příslušného ustanovení kolektivní smlouvy i zavedené praxe u žalovaného nedošlo, a žalobci příslušející odstupné ve výši odpovídající čtyřnásobku průměrného měsíčního výdělku bylo již žalobci vyplaceno.3. Ohledně částky 20 525,75 Kč s příslušenstvím vzal žalobce při jednání soudu dne 8. 4. 2025 žalobu zpět s tím, že v písemném vyhotovení žaloby došlo k chybě v počtech a požadovanému odstupnému ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku odpovídá pouze částka 139 951 Kč. Soud proto dle § 96 odst. 2 o.s.ř. v této části řízení zastavil a věcně rozhodoval pouze o zbývající části žaloby.4. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 8. 1998 jako ICT administrátor. Jeho pracovní poměr byl ukončen ke dni 31. 10. 2024 na základě výpovědi dané mu žalovaným dle § 52 písm. c/ zákoníku práce datované 22. 8. 2024 a převzaté žalobcem 26. 8. 2024. Žalovaný ve výpovědi mimo jiné uvedl, že „v souladu s § 67 zákoníku práce a kolektivní smlouvou Vám bude po skončení pracovního poměru vyplaceno odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, a to v nejbližším výplatním termínu“. Dne 29. 8. 2024 byl mezi účastníky uzavřen dodatek k výpovědi z pracovního poměru, ve kterém bylo uvedeno, že „v souladu s § 67 zákoníku práce a kolektivní smlouvou Vám bude po skončení pracovního poměru vyplaceno odstupné ve výši čtyřnásobku průměrného výdělku, a to v nejbližším výplatním termínu“, tedy ve výši odpovídající kolektivní smlouvě mezi žalovaným a odborovou organizací u něj působící. Odstupné ve výši 186 601 Kč hrubého odpovídající čtyřnásobku průměrného výdělku žalobce bylo vyplaceno žalobci dne 15. 11. 2024. Sporným zůstalo, zda žalobci přísluší dle dohody účastníků právo na zaplacení dalšího odstupného odpovídajícího trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Rozhodnutí soudu tak záviselo na výkladu právních jednání účastníků v souvislosti se skončením pracovního poměru žalobce a odstupným.5. Podle § 555 odst. 1 občanského zákoníku se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1 věta první občanského zákoníku co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Podle § 556 odst. 2 občanského zákoníku se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právní styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.6. Při použití shora citovaných interpretačních pravidel právního jednání účastníků dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Sám žalobce tvrdil, že k uzavření dodatku výpovědi pracovní smlouvy došlo z jeho iniciativy kvůli výši odstupného neodpovídající kolektivní smlouvě, ve které bylo u zaměstnanců s délkou trvání pracovního poměru více než 10 roků sjednáno odstupné ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního výdělku. Dokonce i zástupce žalobce v závěrečné řeči připustil, že k žádné dohodě účastníků o vyplacení odstupného odpovídajícího sedmi průměrným měsíčním výdělkům nedošlo. Rovněž z textu výpovědi z pracovního poměru a jejího dodatku i z výpovědi svědkyně , jméno FO, je dle názoru soudu zřejmé, že účelem dodatku výpovědi byla pouze náprava pochybení ve výši žalobci přiznaného odstupného a nikoli sjednání dalšího odstupného na výši odpovídající sedminásobku průměrného výdělku. Odstupné ve výši odpovídající kolektivní smlouvě bylo přitom žalobci již vyplaceno a dluh žalovaného vůči žalobci tak již zanikl splněním podle § 1908 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobou uplatněný nárok tak nemá oporu v hmotném právu ani ve smluvním ujednáním účastníků. V nezpětvzaté části proto soud žalobu včetně požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal právo na jejich náhradu ve věci plně úspěšnému žalovanému. Tyto náklady představují náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé a účast na jednání soudu dne 8. 4. 2025) po 7 540 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času advokáta za cestu , adresa, ve výši 1 200 Kč (8 půlhodin po 150 Kč při obvyklé délce cesty , adresa, hodiny) dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovní náhradu za stejnou cestu vozidlem , jméno FO, , jméno FO, ve výši 2 716 Kč ( 340 km při paušální náhradě 5,80 Kč za jeden km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 475/2024 Sb., průměrné normované spotřebě vozidla 5,40 Kč za jeden litr a ceně paliva benzin 98 oktanů 40,50 Kč za jeden litr dle § 4 písm. b/ téže vyhlášky) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 5 856 Kč, neboť zástupce žalovaného osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Z důvodů uvedených shora proto soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů ve výši 33 742 Kč a uložil žalobci povinnost k jejich náhradě v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalobci ve splátkách.