6 C 41/2025-17 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce na zaplacení částky v celkové výši 86 873,67 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužné kupní ceny elektrické energie a zemního plynu dodané žalovanému na podkladě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, ze dne 1.3.2022, resp. smlouvy o sdružených službách dodávky plynu č. , hodnota, ze dne 18.3.2022.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:Žalovaný v řízení nezpochybnil tvrzení žalobce o tom, že na podkladě výše uvedené Smlouvy č. , hodnota, odebral na smluveném odběrném místě na adrese , adresa, , , adresa, v období od 2.6.2022 do 15.12.2023 elektrickou energii, jejíž kupní cenu však dosud na podkladě fakturace řádně v plné výši neuhradil. V řízení dále nebylo sporu o tom, že žalovaný na podkladě smlouvy č. , hodnota, odebral na smluveném odběrním místě na adrese , adresa, , , adresa, v období od 26.8.2022 do 24.1.2024 plyn, jehož kupní cenu rovněž v plné výši neuhradil. Výše dluhu žalovaného vůči žalobci z uvedených smluv za dané období, jakož i povinnost hradit sjednané náklady na upomínání rovněž v řízení zůstávají nespornými. Žaloba na zaplacení kupní ceny je tak v plném rozsahu důvodná a jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky kupní ceny povinen hradit i žalobcem uplatněný zákonný úrok z prodlení.Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v platném znění a zejm. dle jeho ustanovení 2079 a násl. a dle ustanovení § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. soudní poplatek ve výši 3 476 Kč,2. odměna advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 4 580 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva),3. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.