7 C 35/2025-16 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 1. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 120,61 Kč z titulu smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Uzavřená smlouva se řídí Podmínkami služeb a zboží za zvýhodněnou cenu, Všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb elektronických komunikací a Ceníkem, případně podmínkami jednotlivých služeb. Žalovaný dále se žalobkyní uzavřel dne 13. 12. 2021 kupní smlouvu na zařízení Apple iPhone 12 64GB Black za kupní cenu 15 977 Kč a Dohodu o splátkách ceny zařízení, kdy při převzetí zařízení byla žalovaným uhrazena částka 5 177 Kč s tím, že doplatek kupní ceny se žalovaný zavázal uhradit v 18ti měsíčních splátkách po 600 Kč.V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Předně je třeba uvést, že soud se ztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že je ve věci dána příslušnost soudu, a nikoli Českého telekomunikačního úřadu, neboť § 2 písmeno n) zákona 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v platném znění obsahuje výjimku z příslušnosti tohoto úřadu u služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací.Soud při svém rozhodování vycházel z listinných důkazů přeložených žalobkyní, a sice z potvrzení smlouvy č. , hodnota, -272651250719_0 ze dne 13. 8. 2020, č. , hodnota, -273297577720_0 ze dne 6. 10. 2020, č. , hodnota, -279204012459_0 ze dne 13. 12. 2021, č. , hodnota, -279204329576_0 ze dne 13. 12. 2021, č. , hodnota, -279204564236_0 ze dne 13. 12. 2021, Dohody o splátkách ceny zařízení č. , hodnota, -279212018257_0 ze dne 13. 12. 2021, vyúčtování č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , objednávkové faktury č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a předžalobní výzvy ze dne 19. 5. 2023, včetně dokladu o odeslání.Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky uzavřeny smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek č. 1-, Anonymizováno, _0 ze dne 6. 10. 2020, a dále dohody o splátkách zařízení č. , hodnota, -279212018257_0 ze dne 13. 12. 2021. Žalovaný však svoje povinnosti vyplývající z těchto smluv neplnil a ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu splnění závazků z uvedených smluv celkem 16 120,61 Kč. Žádné výhrady vůči žalobkyní zaslaným vyúčtováním žalovaný neuplatnil a nereagoval ani na výzvu žalobkyně zaslanou mu před zahájením řízení. V rozsahu uplatněném žalobkyní tak žalovaný nesplnil svoji povinnost zaplatit žalobkyni část sjednané kupní ceny dle kupních smluv uzavřených mezi účastníky a svoji smluvní povinnost zaplatit žalobkyni cenu sjednaných a poskytnutých služeb.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, zejm. dle ust. § 1746 odst. 1, 2, ust. § 2118 a ust. § 2079 a násl.Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právní zástupkyně za jeden úkon právní služby ve výši 1 780 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle §13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky (tedy nároky vyplývající z právních vztahů založených obdobnými účastnickými, resp. kupními smlouvami) přitom žalobkyně uplatňuje jen u tohoto soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.Soud ze shora uvedených důvodů ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 2 x 300 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění) dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve výši 1 x 400 Kč za jeden poskytnutý úkon právní služby (písemné podání nebo návrh ve věci samé) dle § 14b odst. 1 AT ve znění účinném do 1. 1. 2025, 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.