9 C 16/2025-26 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u zdejšího soudu dne 13.11.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 48 022,30 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 1 664,46 Kč z titulu nesplněných povinností žalovaného ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 8.8.2023. Žalobkyně současně navrhla v případě, že by soud neměl shora uvedený nárok za prokázaný, posoudit jej jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.2. Soud k projednání věci samé, v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8.8.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla v jeho prospěch částku až do výše 10 000 Kč, jako spotřebitelský, revolvingový, bezúčelový úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z čerpané částky a výše RPSN činila 1211,12 %. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 8.8.2023 částku ve výši 10 000 Kč, dne 22.9.2023 částku ve výši 10 000 Kč, dne 22.9.2023 částku ve výši 8 000 Kč, dne 26.10.2023 částku ve výši 6 800 Kč, dne 3.11.2023 částku ve výši 7 000 Kč a dne 11.4.2023 částku ve výši 3 000 Kč, celkem částku ve výši 44 800 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného u společnosti , Jméno žalobkyně, ., z data provedení 8.8.2023, bylo zjištěno, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 11 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 7 200 Kč, další nezbytné výdaje činily 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činily 500 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činil 42 682 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činil 28 000 Kč, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti 2, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 1, rezerva pro výdaje činila 780 Kč, vypočítané minimální výdaje činily 16 310 Kč, disponibilní příjem činil 6 300 Kč. Z potvrzení o provedení platby , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 8.9.2023 částku 13 131,17 Kč, dne 26.9.2023 částku 3 000 Kč, dne 23.10.2023 částku 3 890,61 Kč, dne 27.10.2023 částku 10 000 Kč a dne 28.11.2023 částku 5 970 Kč, celkem 35 991,78 Kč. Žalobkyně zaslala dne 3.9.2024 žalovanému předžalobní výzvu k úhradě, jak bylo zjištěno z podacího lístku data podání 3.9.2024.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v jeho platném znění (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná a z části nedůvodná, neboť nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. Je evidentní, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní, jako podnikatelem na straně jedné a žalovaným, jako spotřebitelem, na straně druhé. Žalovanému je tedy nutno poskytnout náležitou ochranu, jakožto slabší straně, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru je před poskytnutím povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, jinak nesmí být úvěr spotřebiteli poskytnut. Uzavřená smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne 8.8.2023 je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná, neboť soud nemá za prokázané, že žalobkyně pečlivě a s odbornou péčí zjistila údaje nutné pro poskytnutí úvěru a možnosti žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzených údajů žalovaným, přičemž na základě listinných předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla ověřené údaje o jeho měsíčních příjmech, výdajích, životních nákladech, a tedy schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr řádně splácet. Okolnosti týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru musí soud zkoumat z úřední povinnosti a je na poskytovali úvěru, aby tyto skutečnosti prokázal. S ohledem ke shora uvedenému jsou strany povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na to, aby jí žalovaný zaplatil nesplacenou jistinu, která činila celkovou výši 44 800 Kč, přičemž z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkovou částku 35 991,78 Kč. Žalobkyně má tedy právo, aby jí žalovaný zaplatil z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku ve výši 8 808,22 Kč a dále ve vztahu k této částce i úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 3.9.2024, odeslané dne 3.9.2024, s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v trvání tří dnů, přičemž od 7.9.2024 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. tohoto rozsudku co do částky 8 808,22 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 7.9.2024 ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbylém rozsahu soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.12. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád s tím, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl úspěšný ve větší části předmětu řízení, a proto by mu náležela poměrná část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení nekontaktní a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.