9 C 22/2025-27 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2024, se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 71 234,16 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 7. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, – dále též jen „, Anonymizováno, “) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, představující jistinu 60 000 Kč, částku 600 Kč jako dlužný poplatek, dlužné úroky z jistiny do zesplatnění 30. 11. 2022 ve výši 10 634,16 Kč, kapitalizované úroky od 1. 12. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 14 568,40 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení od 1. 12. 2022 do 27. 7. 2023 ve výši 7 600,25 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků ve výši 29,04 % ročně z dlužné jistiny ve výši 60 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 600 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 60 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 3. 3. 2025, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně Provident splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:5. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29.7.2022 byly žalovanému poskytnuty , Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, které žalovaný převzal dne 29.7.2022 převodem na svůj běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit , Anonymizováno, celkovou částku ve výši 79 396,77 Kč, sjednaná úroková sazba činila 54 %. Žalovaný pak na tuto částku nezaplatil dosud ničeho. Přípisem , Anonymizováno, ze dne 29. 9. 2023 byl žalovaný informován o výši dlužné částky (75 537,71 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky , Anonymizováno, , uzavřené mezi , Anonymizováno, a žalobkyní. Následně pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na její možné vymáhání v soudním řízení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 15.2.2024.6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil na základě následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, zejména dle ust. §1810, § 2395 a násl., § 1879 a násl. a § 2991 o. z. a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména dle ustanovení § 75, § 84, § 86 a § 87 tohoto zákona.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (, Anonymizováno, ) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ve smyslu ust. § 2395 o.z. a ust. § 1810 o. z.. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek převodem na bankovní účet žalovaného. Je evidentní, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, jako podnikatelem na straně jedné a žalovaným, jako spotřebitelem, na straně druhé. Je tedy nutno poskytnout žalovanému náležitou ochranu, jakožto slabší straně, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru je před poskytnutím povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, jinak nesmí být úvěr spotřebiteli poskytnut. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a uzavřená smlouva o úvěru je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná, neboť soud nemá za prokázané, že žalobkyně pečlivě a s odbornou péčí zjistila údaje nutné pro poskytnutí úvěru a možností žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu, jiné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly přes výzvu předloženy, přičemž na základě listinných předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla ověřené údaje o výdajích žalovaného a jeho schopnost, jako spotřebitele, úvěr řádně splácet, když vycházela při posuzování úvěru schopnosti žalovaného z jím poskytnutých údajů. Soudu nebyly předloženy doklady o lustraci žalovaného například v ISIR, ve veřejně dostupných registrů dlužníků (např. SOLUS nebo z Centrální evidence exekucí), či ověřování hrazení závazků žalovaným u jiných věřitelů. Okolnosti týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru musí soud zkoumat z úřední povinnosti a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti prokázal. Žalobkyně, jako poskytovatel, musí uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem ke shora uvedenému a k ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. a § 2993 o.z., jsou strany povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru je ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. S ohledem na shora uvedené má žalobkyně vůči žalovanému právo na to, aby jí žalovaný zaplatil nesplacenou jistinu poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. ve výši 60 000 Kč a dále příslušenství v podobě úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v oznámení , Anonymizováno, o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno až dne 27. 10. 2023. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. 1. 11. 2023, kdy započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení. Tato uplynula dne 13. 11. 2023 a ode dne 14. 11. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 60 000 Kč.8. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 60 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 14. 11. 2023 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Ve zbylém rozsahu, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal a žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování právním zástupcem spočívající v soudním poplatku ve výši 2 424 Kč, odměny právního zástupce ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 3 540 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané ho