9 C 296/2023 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 19. 10. 2023 a upřesněnou při jednání soudu dne 29. 11. 2023 se žalobce domáhal vyklizení ve výroku I. označeného bytu žalovanou ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že výlučným vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, je žalobce. Žalovaná jako nájemce má dlouhodobé problémy s čistotou v bytě. Po domě se šíří zápach, v bytě a ve sklepě se hromadí kupy igelitových tašek s odpadem. Přes prováděné měsíční kontroly od 22. 6. 2023 se stav nezlepšil, ba naopak. Žalobce proto neobnovil nájemní smlouvu, která byla na dobu určitou do 30. 9. 2023, a trval na vystěhování. Žalovaná sama dobrovolně byt nechce opustit. Byt stále užívá bez uzavřené nájemní smlouvy.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Nesouhlasila s tím, že by v bytě a v domě byl nepořádek z její viny. Přistěhovala se v listopadu 2022, od té doby nemá všechny věci ve sklepě a v bytě vybalené, věci jsou v pytlích. Nesouhlasila ani s tím, že by zápach v domě byl z její viny. V sousedních bytech se kouří, kouř se šíří i do bytu žalované a kvůli tomu to v domě zapáchá. Má za to, že je proti ní vše vykonstruované. Má zdravotní potíže, pobírá invalidní důchod 3. stupně. Celá situace na ni nepříznivě působí, její zdravotní stav se kvůli tomu ještě zhoršuje. Snažila se zajistit si jiné bydlení, protože v současné době jinou možnost bydlení nemá. Prozatím žádný jiný byt nesehnala. Nájemné a úhrady za služby řádně platila a platí i po skončení nájmu. Žalovaná tak žádala soud o shovívavost.3. Žalobce na podané žalobě setrval. Trval na tom, že ve sklepě jsou už po dobu jednoho roku hromady igelitek, které žalovaná nebyla schopna uklidit. Při kontrole v bytě se žalovaná snažila pytle s věcmi schovat.4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce jako vlastník bytu č. , hodnota, ve , Anonymizováno, . podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, uzavřel se žalovanou postupně několik smluv o nájmu bytu na dobu určitou podle § 2235 a následujících občanského zákoníku. Žalobce při uzavírání smluv zastupovala společnost , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, . Dne 23. 6. 2022 byla uzavřena smlouva na dobu od 1. 7. 2022 do 30. 9. 2022. Dne 20. 9. 2022 byla uzavřena další nájemní smlouva na dobu od 1. 10. 2022 do 31. 12. 2022. Dále dne 20. 12. 2022 byla uzavřena nájemní smlouva na dobu od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023. Následující smlouva ze dne 20. 3. 2023 byla uzavřena na dobu od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023, další smlouva ze dne 16. 6. 2023 pak byla uzavřena na dobu od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023. Na dobu jednoho měsíce, konkrétně srpna 2023, pak byla uzavřena rovněž smlouva ze dne 25. 7. 2023. Konečně poslední smlouva byla uzavřena dne 22. 8. 2023, byl jí sjednán nájem na dobu určitou od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z nájemních smluv s evidenčním listem.5. Společnost , právnická osoba, , jmenovitě , jméno FO, , sepsala dne 8. 8. 2023 listinu nazvanou „Služební sdělení“, v níž žalovanou upozornila na skončení nájemní smlouvy k 31. 8. 2023. Dále sdělila, že se objevují stížnosti na způsob užívání bytu ze strany žalované. Žalovanou upozornila, že dle § 2255 a § 256 občanského zákoníku je povinna zachovávat náležitý pořádek „dle obvyklého místního poměru.“ Žalovaná byla upozorněna, že pokud své chování nezmění, nebude jí „prodloužena“ nájemní smlouva. Dle záznamu ze dne 17. 8. 2023 byla provedena kontrola bytu a sklepa, a to již třetí v pořadí. Byl zjištěn nepořádek v bytě i sklepě. Dle oboustranně podepsaného záznamu měl být byt uklizen do 30. 9. 2023. Další listina nazvaná „Služební sdělení“ byla sepsána dne 29. 9. 2023 opětovně , jméno FO, . Bylo uvedeno, že dne 30. 9. 2023 skončí platnost nájemní smlouvy na byt užívaný žalovanou. Žalované bylo sděleno, že neumožnila prohlídku bytu, a proto jí nebude nájemní smlouva „obnovena.“ Žalovaná byla vyzvána k vyklizení bytu nejpozději dne 6. 10. 2023 do 12 hodin. Žalovaná byla upozorněna, že pokud byt nevyklidí, bude věc předložena soudu. Uvedené skutečnosti soud zjistil z tzv. služebních sdělení.6. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.7. Dle § 2204 odst. 1 o. z. neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.8. Dle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.9. Dle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.10. Žalobce uzavíral se žalovanou opakovaně smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou. Šlo o celkem 7 smluv, právo nájmu trvalo od 1. 7. 2022 do 30. 9. 2023. Na základě uvedených smluv tak žalovaná měla právo užívat byt č. , hodnota, o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím ve , Anonymizováno, . podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Opakované uzavírání smluv o nájmu bytu na dobu určitou platná právní úprava připouští. De lege ferenda se uvažuje o nastavení pravidla, dle kterého by bylo možno uzavřít pouze určitý počet smluv na dobu určitou s tím, že poslední z uvedených smluv by musela být uzavřena přinejmenším na dobu, kterou zákonodárce stanoví. Takové pravidlo však prozatím neplatí. Na postupu žalobce, který se žalovanou opakovaně uzavíral smlouvy na určitou (a to i relativně krátkou) dobu, tak nelze shledat nic protiprávního. Naopak jak je patrné z tzv. služebních sdělení, žalobce se tímto postupem snažil přimět žalovanou k řádnému plnění povinností nájemce, konkrétně povinnosti upravené v § 2256 odst. 2 o. z., tedy povinnosti dodržovat po dobu nájmu pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů. Žalobce jako pronajímatel přitom postupoval předvídatelně, když žalovanou v průběhu roku 2023 upozorňoval, že pokud z její strany nedojde ke změně chování, žalobce se žalovanou další nájemní smlouvu na dobu určitou neuzavře. Tímto způsobem pak žalobce skutečně postupoval, když poslední nájemní smlouvu se žalovanou uzavřel na dobu do 30. 9. 2023. Uplynutím této doby tak právo nájmu zaniklo a žalovaná od 1. 10. 2023 byt užívá bez právního důvodu. Protože k zániku práva nájmu došlo na základě právní skutečnosti, tj. uplynutí sjednané doby, a nikoliv na základě právního jednání žalobce (například výpovědi dané pronajímatelem pro porušování povinností nájemce), bylo nadbytečné provádět důkazy k tomu, zda žalovaná skutečně porušovala povinnosti nájemce tím, že v bytě a v jeho příslušenství neudržovala pořádek odpovídající místním poměrům.11. Lze tedy shrnout, že právo nájmu sporného bytu žalované zaniklo uplynutím sjednané doby dne 30. 9. 2023. Od následujícího dne žalovaná byt užívá bez právního důvodu. Žalobce podal žalobu v této věci již dne 19. 10. 2023. Nemohla tak nastat právní domněnka zakotvená ve výše citovaném ustanovení § 2285 o. z.. Žalobce s dalším užíváním bytu žalovanou nesouhlasí a v souladu s ust. § 1040 odst. 1 o. z. se domáhá ochrany svého vlastnického práva. Žaloba tak byla podána důvodně, a proto jí soud vyhověl.12. Dle § 160 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.13. Žalobce se domáhal vyklizení bytu ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud při rozhodování o lhůtě k plnění bral v úvahu skutečnost, že žalobkyně aktuálně nemá zajištěnou jinou možnost bydlení. S přihlédnutím k věku žalobkyně, jakož i ke skutečnosti, že je se zřetelem ke svému zdravotnímu stavu v invalidním důchodu, stanovil soud lhůtu k plnění v trvání 3 měsíců od právní moci rozsudku. Tato lhůta by měla žalované poskytnout odpovídající prostor k zajištění jiné možnosti bydlení, současně by měla žalobkyni zajistit uspokojení její bytové potřeby v období zimních měsíců. Soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Jak již bylo uvedeno, žalobce při uzavírání smluv na dobu určitou nepostupoval v rozporu s dobrými mravy (tj. nepostupoval tak, že by se žalovanou další smlouvu neuzavřel nečekaně a nepředvídatelně). Žalované bylo známo, čím žalobce uzavření nájemní smlouvy na další období podmiňuje. Bylo proto i věcí žalované, aby na připomínky žalobce ke způsobu užívání bytu s příslušenstvím odpovídajícím způsobem reagovala. V takovém případě by nájem bytu mohl pokračovat. Po zvážení všech uvedených skutečností soud považuje tříměsíční lhůtu k vyklizení bytu za odpovídající.14. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce byl v