14 C 297/2023-23 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 24. 10. 2023 se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvat. Pokoušel se s žalovanou vyjednávat o odkupu jeho podílu, avšak žalovaná sdělila, že nemá dostatek prostředků na to, aby si od žalobce podíl na bytu odkoupila. Ani žalobce nemá zájem odkoupit podíl žalované, resp. nemá dostatek peněž na odkup jejího podílu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná reálně nemá dostatek peněz na to, aby vyplatila podíl žalobce, je nadbytečné a nehospodárné ve věci v rámci řízení zpracovávat znalecký posudek. Jedinou variantou je prodej bytu ve veřejné dražbě. Předmětný soubor nemovitých věcí, tvořící bytovou jednotku, z podstaty věci nejde rozdělit ani dále rozdělit na další jednoty.2. Žalovaná namítala, že notářský zápis, ve kterém bylo uvedeno, že si její syn , jméno FO, vzal půjčku od společnosti , právnická osoba, , a že za řádné splácení ručí nemovitou věcí, bylo vytvořeno po odcizení občanského průkazu syna a peníze si půjčil někdo jiný. Vzhledem k tomu, že si její syn uvedenou půjčku nebral, neměla ani být zesplatněna a nemělo být vedené exekuční řízení. Z toho důvodu neuznává nabytí vlastnického práva žalobcem a ani nárok uplatňovaný v žalobě. Je ve starobním důchodu a nemovitou věc kupovala pro sebe a svého syna s tím, že v něm bude moci dožít. Věcné břemeno sice nebylo vytvořeno, ale ústně se tak dohodli se synem.3. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, a to každý v rozsahu jedné poloviny. Žalobce nabyl vlastnické právo usnesením soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 25. 5. 2023; žalovaná smlouvou kupní ze dne 27. 6. 2017.4. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 cit. ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoliv žádat o oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.5. Podle § 1141 odst. 1, 2 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.6. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků, Anonymizováno7. Podle § 1144 o. z. odst. 1 je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.8. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.9. Při jednání konaném dne 1. 7. 2024 žalovaná sdělila, že ji syn přiznal, že si půjčku opravdu vzal. Sdělila podrobnosti uzavření půjčky a zapojení žalobce. Účastníci se na daném jednání nedohodli na způsobu vypořádání spoluvlastnictví či na podmínkách uzavření soudního smíru. Žalovaná uvedla, že pro jsou schůdná dvě řešení sporu. Vyplatit žalovaného se splátkách po 20 000 Kč, tj. částkou 1,2 mil Kč nebo prodejem přes realitní kancelář. Žalobce prostřednictvím svého zástupce uvedl, že pokud nedojde k uzavření smíru, trvá na prodeji ve veřejné dražbě.10. Pokud jde o způsob vypořádání, rozhodl soud tak, že nařídil prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě. Oba účastnici se sice chtěli dohodnout, avšak se neshodli na podmínkách vypořádání. Soud má za prokázané, že se jedná o byt, kdy podle sdělení účastníků jej nelze rozdělit, a pokud by došlo k jeho rozdělení, byla by jeho hodnota podstatně snížena. Žalobce výslovně uvedl, že trvá na prodeji s tím, že nesouhlasí, aby mu věc byla přikázána. Žalovaná je starobní důchodkyně a jejím jediným příjmem je starobní důchod. Jiný majetek, kromě uvedených předmětných nemovitých věcí a důchodu nemá. Žalobce o přikázání nemovitostí zájem nemá a žalovaná je nesolventní (ke dni vyhlášení rozsudku nebyly tvrzeny ani prokazovány skutečnosti nasvědčující o tom, že žalovaná disponuje jakoukoliv částkou blížící se adekvátnímu vypořádacímu podílu; žalovaná na dotaz soudu sdělila, že by byla schopna hradit splátky ve výši 20 000 Kč, jinými příjmy, než starobním důchodem nedisponuje). Soud tak proto rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví a nařídil prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě s rovným rozdělením výtěžku z dražby mezi oba účastníky, neboť každý vlastní ideální ½ podíl na daných nemovitých věcech.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, kdy v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, mající povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 LPS, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.