15 C 12/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 637,36 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému umožněn, resp. poskytnut, kontokorentní úvěr (úvěrový účet č. , č. účtu, ). Žalovaný však své povinnosti plynoucí ze smlouvy neplnil, a proto byl úvěr zesplatněn a následně postoupen na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání konanému dne 8. 4. 2024 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil.4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, tj. Smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb včetně všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního , Anonymizováno, a otevření úvěrového účtu, výpisem z běžného účtu žalovaného, oznámením o zesplatnění, výpisy z úvěrového účtu, upomínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě dluhu.5. Shora uvedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále „bankou“) a žalovaným, zřídila banka pro žalovaného běžný účet, ke kterému mu byl dispozicí ze dne 10. 9. 2020 poskytnut kontokorentní úvěr , Anonymizováno, s úrokovou sazbou 21,99 % ročně a v dispozici stanovenými poplatky. Kontokorentní úvěr žalovaného umožňoval přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaný se přitom zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný své smluvní závazky nesplnil zejména tím, že překročil výši úvěrového limitu a úvěr řádně a včas nesplácel. Banka proto poskytování , Anonymizováno, ukončila a žalovanému otevřela úvěrový účet uvedený shora, na který byl z běžného účtu žalovanému převeden dluh ve výši 32 337,36 Kč. Žalovaný po podání žaloby zaplatil pouze 1 000 Kč, o tuto vzala žalobkyně žalobu částečně zpět.6. Dle § 2662 zák č.. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Bylo prokázáno, že původní věřitel na základě smlouvy a dispozic k účtu umožnil žalovanému čerpat kontokorentní úvěr , Anonymizováno, do výše úvěrového limitu 28 000 Kč. Žalovaný nesplnil smluvní podmínky, když povolený úvěrový limit překročil a úvěr řádně nesplácel. Dlužnou částku původní věřitel převedl na úvěrový účet a žalovaného vyzval k jeho úhradě formou měsíčních splátek. Protože však žalovaný na dluh nic nezaplatil, banka úvěr následně zesplatnila. Existence a výše dlužné částky byla prokázána předloženými listinami. Rovněž aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána listinnými důkazy, konkrétně smlouvou o postoupení pohledávek. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně smluvní úroku ve výši 21,99 % ročně dle uzavřené smlouvy resp. dispozice, který byl po uplynutí 90 dnů snížen na 15 % ročně, a dále včetně úroku z prodlení, který byl uplatněn v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 1 266 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradila náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby). Dále byla žalovanému přiznána odměna za dva úkony právní služby v plné výši (částečné zpětvzetí ze dne 1. 3. 2024 a vyjádření k výzvě soudu ze dne 23. 1. 2024), a to 2x 2 380 Kč a k tomu přináležející paušální náhrada 2x 300 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 9 929,60 Kč S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.Pokud se žalobkyně domáhala, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá postoupené pohledávky soudní cestou ve větším množství případů. Skutkové vymezení a právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem, postup při uplatňování nároků je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv. „formulářovou“ žalobu, když uvedl, že „v takovém řízení, jež je zahájeno „formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. Nárok žalobkyně uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je tedy typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu.9. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.