15 C 95/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky. Žalobce uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 25. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 8191957, na základě které byl žalované ze strany žalobce poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobce v souladu se Smlouvou o úvěru poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 30000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu, tedy účet určený žalovanou a to dne 27. 4. 2023. Zbytek prostředků ve výši 2 500 Kč, převedl žalobce v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalobce se s žalovanou dohodl na celkové ceně úvěru ve výši 46 000 Kč, kterou měla žalovaná uhradit žalobci v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobcem a žalovanou dohodnuta na den 20. 5. 2023. Žalovaná v dohodnutých měsíční splátkách žalobci úvěr nesplácela řádně a včas, žalované bylo ze strany žalobce odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobce odeslal žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 11. 2023, které bylo žalované odesláno dne 25. 11. 2023. Žalobce odeslal žalované celkem 3 upomínky pro smlouvu č. 8191957 ze dne 24. 9. 2023, 25. 10. 2023 a zesplatnění pro smlouvu č. 8191957 ze dne 25. 11. 2023. Žalovaná je v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 29 940 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3449 Kč a zesplaněné části jistiny ve výši 26 491 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení úroku z úvěru, úroku z prodlení a smluvní pokuty dle čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru.2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalované. K jednání dne 13. 5. 2024 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač jí bylo předvolání se žalobou doručeno na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 22. 4. 2024. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaná se tak k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o spotřebitelském úvěru, včetně úvěrových podmínek, doklady o prověřování úvěruschopnosti žalované (listem posouzení úvěruschopnosti zákazníka, nájemní smlouvou, prohlášením, výplatní páskou), potvrzením o verifikační platbě, potvrzením o vyplacení úvěru, zesplatněním úvěru a předžalobní výzvou.4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobcem, v rámci kterého byly prověřovány příjmy a výdaje žalované, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované převodem na účet v souladu se smlouvou finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (27 500 Kč žalované + 2 500 Kč zprostředkovateli). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky žalobce. Výše úroku byla stanovena na 27,28 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, byla žalobcem opakovaně upomínána a následně došlo k zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení žalované bylo sjednáno v čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalované stane splatným. Žalobce požadoval úhradu smluvní pokuty za tři splátky po 499 Kč, tj. 1 497 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru. Upozornění na smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů je rovněž ve formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by úhradu částek evidovaných žalobcem jako dluh provedla.5. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.)smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Na základě shora prokázaných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti žalované platně uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve sjednané výši, které se žalovaná zavázala spolu s úrokem vrátit ve sjednaných splátkách. Žalovaná neprokázala splnění povinnosti dlužníka vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Protože žalovaná porušila smluvní povinnost, vznikl žalobci nárok na sjednanou smluvní pokutu, která je požadována ve výši dle omezení dle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, dostala se do prodlení, proto je dle § 1970 o. z. povinna uhradit žalobci požadovaný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 243 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.). Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby z žalované částky bez příslušenství 500 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 1 800 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21 % DPH z částky 1 800 Kč, tj. 378 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 421 Kč (1 243 + 1 800 + 378 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce.9. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b a. t. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné spotřebitelské úvěry soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv. „formulářovou“ žalobu, když uvedl, že „v takovém řízení, jež je zahájeno „formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužného spotřebitelského úvěru, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má nam