30 C 252/2024-33 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 34 259 Kč s konkretizovaným úrokem a s úrokem z prodlení s odůvodněním, že dne 31. 5. 2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 666185617, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny při podepsání smlouvy a žalovaný svým podpisem stvrdil převzetí finančního obnosu v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 17 893 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 201 Kč, částku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 632 Kč a za sjednané pojištění 1 560 Kč. Poskytovateli úvěru tak měl žalovaný vrátit celkem 37 893 Kč v 52 týdenních splátkách po 729 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 5. 2023. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy, ke dni 29. 10. 2022 činila dlužná jistina částku 19 508,81 Kč a dlužný poplatek částku 14 750,19 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla ze strany společnosti Provident postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za dobu od uzavření smlouvy do postoupení žalovaný uhradil celkem částku 1 429 Kč, od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalovaný nereagoval na písemnou předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky.2. Žalobce po částečném zastavení řízení v rozkazním řízení usnesením ze dne 15. 5. 2024 požadoval po žalovaném zaplacení částky 34 259 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 682,29 Kč, úroku ve výši 1 132,26 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 508,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 19 508,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.3. Žalovaný se k uplatněnému nároku poprvé vyjádřil až u jednání soudu dne 20. 11. 2024. Žalovaný potvrdil, že od zástupce společnosti Provident převzal částku 20 000 Kč. V době poskytnutí úvěru byl žalovaný zaměstnán u pana , jméno FO, v Maroldově statku ve Střítěži, za vykonávanou práci dostával v podstatě pouze minimální mzdu. Žalovaný před uzavřením smlouvy určitě nedokládal žádné potvrzení o příjmu, neboť je ani neměl k dispozici, od zaměstnavatele nedostával výplatnice. Žalovaný popřel, že by byl někdy v pracovním poměru jako dělník u společnosti , Anonymizováno, se sídlem , adresa, . Žalovaný uvedl, že v rozhodné době žil s rodiči, příjem rodičů nebyl v souvislosti s žádostí žalovaného o úvěr dokládán.4. Žalovaný učinil nesporným, že z poskytnutých prostředků vrátil pouze částku 1 429 Kč. Souhlasil s tím, že je jeho povinností vrátit zbytek peněz, které si vypůjčil.5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 31. 5. 2022, smlouvou o úvěru ze dne 31. 5. 2022, tabulkou o umoření dluhu, z níž je zřejmé, že žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil pouze částku 1 429 Kč, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2024. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 31. 5. 2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaný od poskytovatele úvěru převzal částku 20 000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit navýšené o konkretizovaný úrok, administrativní poplatek, částku za službu komfortního a flexibilního splácení a pojištění v týdenních splátkách ve výši 729 Kč. Žalovaný porušil povinnost úvěr splácet, když zaplatil částku 729 Kč dne 13. 6. 2022 a částku 700 Kč dne 24. 6. 2022, následně již ve splácení nepokračoval. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, o změně věřitele byl žalovaný informován.6. Žalobce k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, odkázal na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr, které žalovaný uvedl o svých rodinných, majetkových a příjmových poměrech. Předchůdce žalobce po žalovaném žádal rovněž uvedení informací o jeho měsíčních příjmech a výdajích. Na základě údajů získaných od žalovaného vycházel předchůdce žalobce z toho, že žalovaný má jeden pravidelný příjem, a to z pracovního poměru na plný úvazek ve výši 14 800 Kč měsíčně. V žádosti chybí uvedení jakýchkoli dokladů, z nichž by mohly být údaje o zaměstnání a příjmu žalovaného verifikovány. Obsah žádosti postrádá údaje o doložení tzv. dalších příjmů domácnosti žadatele v částce 22 144 Kč. Předchůdce žalobce měl povinnost vyžádat doklady k osvědčení příjmu žalovaného ze zaměstnání případně jeho dalších příjmů k doložení, že žalovaný tvrzeným příjmem skutečně disponuje. Na místo důsledného prověřování se věřitel spokojil s pouhým prohlášením žalovaného. Za zcela nehodnověrný pak považuje soud údaj o odhadovaných měsíčních výdajích žalovaného ve výši 3 000 Kč. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by poskytovatel úvěru zjišťoval a prověřoval reálné výdaje žalovaného.7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy částku 20 000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěrů právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na údaje sdělené žadatelem o úvěr a na jeho povinnost jednat poctivě. Předchůdci žalobce (a ani soudu) nebyly předloženy podklady, na základě kterých by mohl na straně příjmů či na straně výdajů považovat za osvědčenou majetkovou situaci žadatele o úvěr. Žalovaný u jednání soudu nepotvrdil, že by v rozhodné době měl kromě minimální mzdy ještě jiný příjem. Vzhledem k absenci dokladů nebylo možné zjistit tehdejšího zaměstnavatele žalovaného ani výši mzdy žalovaného. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Úvěr tedy nebyl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům.11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 5. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná, soud k této absolutní neplatnosti přihlédl. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy úroků, poplatků a pojištění. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný dluží z titulu bezdůvodného obohacení žalobci částku 18 571 Kč (20 000 Kč – 1 429 Kč).12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262