30 C 75/2024-67 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 260,35 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 701,38 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 88,14 Kč, s úrokem ve výši 13,5 % ročně z částky 7 918,35 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 918,35 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci uzavřeli dne 3. 10. 2021 smlouvu o úvěru k účtu č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 13,50 % ročně, a to v 60 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 233 Kč počínaje dnem 25. 11. 2021 splatných vždy k 20. dne kalendářního měsíce. Žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr, za což byl povinen hradit sjednané platby dle smlouvy a sazebníku žalobkyně. Byl povinen hradit rovněž poplatky a ceny za bankovní služby podle sazebníku. Přestože byl žalovaný bankou opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 17 pravidelných splátek. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy, uplatnila žalobkyně právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem - upomínkou. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužné splátky neuhradil, byl úvěr prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zesplatněn ke dni 11. 10. 2023. Žalobkyni v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka konkretizovaná v žalobě. K její úhradě byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 31. 10. 2023, žalovaný na předžalobní upomínku nereagoval.2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila v podání ze dne 4. 6. 2024 tvrzení, jaká celková částka byla žalovaným uhrazena na plnění jeho závazků z úvěrové smlouvy a na co byly úhrady žalovaného započteny. Žalobkyně uvedla, že žalovaný v období od 25. 10. 2021 do 9. 3. 2023 zaplatil celkovou částku 3 806,75 Kč. Tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplňovala v souběžně probíhajících soudních řízeních, v nichž se domáhala nároků z dalších smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných mezi účastníky v září a říjnu roku 2021. Soud vyšel z obsahu podání žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 70/2024, ve kterém se žalobkyně vyjadřovala k prověřování úvěruschopnosti, které předcházelo uzavření smlouvy z 23. 9. 2021. Žalobkyně trvala na tom, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází; dále z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyně. Ze své interní databáze žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Žalobkyně následně prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí s výsledkem bez záznamů. Z živnostenského rejstříku žalobkyně zjistila, že žalovaný není veden v živnostenském rejstříku. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů a z evidence adres obecních/městských úřadů ověřila, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla dále posouzena a vyhodnocena na základě prohlášení o příjmu v návrhu na poskytnutí úvěru, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 28 000 Kč. Žalovaný v návrhu uvedl rovněž i ostatní příjmy, mezi které zahrnul ostatní prokazatelné příjmy ve výši 28 000 Kč a příjmy rodinných příslušníků v domácnosti ve výši 4 500 Kč. Žalobkyně po posouzení příjmu žalovaného provedla vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Posuzovala přitom nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s částkou životního minima a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a bezdětný. Podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně si také vyžádala prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, v němž žalovaný čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobkyně i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti následně vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 26 683 Kč, přičemž tato částka se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 5 500 Kč, výdajů na bydlení ve výši 13 390 Kč, částky představující životní minimum ve výši 3 860 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 3 933 Kč. Žalobkyně následně porovnala částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima. Žalobkyně tak s odbornou péčí zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 55,51 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 3. 10. 2021 smlouvu o úvěru. Žalovaný při uzavření smlouvy byl v postavení spotřebitele, ve smlouvě je označen jménem, příjmením, bydlištěm a datem narození a úvěr je označen jako spotřebitelský – osobní úvěr. Žalobkyně byla v postavení podnikatele. Věc je tedy nutno posuzovat rovněž podle ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.).4. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut dne 4. 10. 2021 úvěr ve výši 10 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného vedený u žalobkyně. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 13,50 % ročně. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, žalovaný se zavázal platit měsíční pojistné společně se splátkou úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 60 měsíčních splátkách po 233 Kč, přičemž první splátka byla splatná 25. 11. 2021. Žalovaný se začal dostávat do prodlení se splácením úvěru, od 11. 10. 2022 do 8. 3. 2023 nezaplatil žádnou splátku. Žalobkyně dopisem ze dne 23. 8. 2023 vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu na splátkách úvěru s tím, že pokud nebude dluh uhrazen, nastane splatnost celé pohledávky z úvěru, a to k 11. 10. 2023. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 11 105,97 Kč předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2023. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru k účtu č. , č. účtu, ze dne 3. 10. 2021 se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, z periodického výpisu z účtu (čerpání úvěru), historického výpisu úvěru, z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 23. 8. 2023 a z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2023.5. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor