9 C 68/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 8. 3. 2024 a upřesněnou dne 13. 3. 2024 se žalobce domáhal určení, že žalovaný nabyl dne 7. 5. 2022 vlastnické právo k osobnímu vozidlu specifikovanému ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 7. 5. 2022 prodal žalobce žalovanému předmětné vozidlo za částku 40 000 Kč. Vozidlo si předali téhož dne v , adresa, . V kupní smlouvě je v článku VI. uvedeno, že přepis vozidla v evidenci vyřídí prodávající na základě plné moci, kterou mu udělí kupující. Žalovaný jako kupující ovšem plnou moc žalobci nikdy nepředal, pročež žalobce nemohl úkony spojené s převodem učinit. Za tím účelem vyzval žalobce žalovaného, aby mu plnou moc udělil. Žalobce tak činil opakovaně telefonicky, naposledy pak prostřednictvím zástupce datovou zprávou ze dne , právnická osoba, . 2024 do datové schránky žalovaného, kterou si však žalovaný dosud neotevřel a datová zpráva tak byla doručena dne 22. 2. 2024. Fakt, že je žalobce stále zapsán v registru vozidel jako vlastník, pro něj znamená, že se na něho budou i nadále obracet správní orgány v případě, že by vozidlem byl spáchán přestupek. Nebude-li hrazeno pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (povinné ručení), bude se na něj obracet , právnická osoba, . A v případě, že by žalovaný automobil odstavil jako vrak, nesl by žalobce dle ustanovení § 37 zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech, náklady spojené s jeho odstraněním. Bez součinnosti žalovaného nemůže žalobce sám dosáhnout změny zápisu v registru motorových vozidel. To může učinit pouze na základě rozsudku, jímž bude deklarováno, že vlastníkem vozidla je žalovaný.2. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř.. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, již v rámci žaloby. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřil, i když mu výzva k vyjádření byla doručena dne 25. 3. 2024 (žalovanému doručeno do datové schránky společně se žalobou postupem dle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb.). Souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce jako prodávající převedl žalovanému jako kupujícímu ve výroku I. specifikované vozidlo kupní smlouvou ze dne 7. 5. 2022 za kupní cenu 40 000 Kč, která byla zaplacena při podpisu smlouvy. Žalovaný byl ve smlouvě označen jako podnikající fyzická osoba (IČO). Dle článku VI. odst. 4. smlouvy bylo dohodnuto, že zápis kupujícího jako nového držitele do evidence dopravního inspektorátu a do technických průkazů zajistí prodávající. Kupující měl za tímto účelem vystavit prodávajícímu plnou moc k potřebným úkonům. V osvědčení o registraci vozidla je jako vlastník vozidla uveden žalobce od 20. 4. 2015. Tyto skutečnosti soud zjistil z kupní smlouvy a z osvědčení o registraci vozidla.4. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. Dle § 2079 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.6. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.7. Soud předně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalovaný nijak nerozporoval, že sporné vozidlo od žalobce dne 7. 5. 2022 koupil. V rozporu s uzavřenou smlouvou (článek VI.) žalovaný jako kupující neudělil žalobci plnou moc potřebnou k provedení úkonů v registru vozidel, jejichž výsledkem by byl zápis žalovaného jako nového vlastníka a provozovatele vozidla do registru. Za tohoto stavu aktuálně není možné dosáhnout změny údajů v registru vozidel, konkrétně zápisu žalovaného jako osoby, která se dne 7. 5. 2022 stala vlastníkem a provozovatelem vozidla. Žaloba o určení vlastnictví k vozidlu jako k movité věci tak je v podstatě jediným prostředkem, jak dosáhnout uvedení údajů v registru vozidel do souladu s faktickým stavem.8. V nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, se k možnosti určení vlastnictví k vozidlu v občanském soudním řízení mj. uvádí: „... 51. Konečně je třeba se zaměřit na navrhovatelem tvrzený rozpor napadeného ustanovení s právem každého domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Jak se podává ze shora uvedeného, právní řád v situaci předvídané v § 8a zákona č. 56/2001 Sb. poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoli přímo v daném správním řízení. Ústavní soud přitom neshledává nepřiměřeným, že případné negativní důsledky nesouladu údajů zapsaných v registru vozidel se skutečným stavem nelze odstranit přímo ve správním řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. 52. Zaprvé, napadené ustanovení zákona nelze vykládat izolovaně, nýbrž v návaznosti na právní řád jako celek [srov. obdobně bod 46 nálezu ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 15/16 (N 95/89 SbNU 409; 116/2018 Sb.) či bod 75 nálezu ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 22/17 (124/2021 Sb.)]. Zadruhé, právě zde je nutné přihlédnout k tomu, že řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. je koncipováno jako řešení situace, do které se dosavadní či nový vlastník dostal v důsledku porušení své původní povinnosti podat společnou žádost ve stanovené lhůtě podle § 8 odst. 2 téhož zákona, a to včetně požadovaných dokumentů. 53. Shora uvedené právní prostředky civilního soudnictví lze považovat za účinné, neboť se z ničeho nepodává zájem na mimořádně rychlém vyřešení dané situace. Vždy je sice zájem na co nejrychlejším řešení určité záležitosti před orgánem veřejné moci, zde je však jistá komplikovanost a možná zdlouhavost řešení kompenzována právě tím, že nový nebo dosavadní vlastník se dostal do posuzované situace vlastním přičiněním (porušením zákonné povinnosti). Nadto, nesoučinnost jedné z osob je věcí nastavení vzájemných práv a povinností nového a dosavadního vlastníka. Je proto legitimní, ponechává-li právní řád řešení takové záležitosti na civilních soudech... 55. Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.“9. Vycházeje ze shora uvedených závěrů soud žalobě vyhověl a určil, že žalovaný nabyl dne 7. 5. 2022 vlastnické právo ke spornému vozidlu, když vozidlo zakoupil od žalobce, který vlastnické právo na žalovaného převedl kupní smlouvou.10. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce byl v řízení v plném rozsahu úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci přiznal 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Ty spočívají v odměně a náhradě hotových výloh za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Odměna dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky činí z hodnoty předmětu sporu 40 000 Kč celkem 2 700 Kč za úkon, náhrada výloh dle § 13 odst. 4 vyhlášky činí 300 Kč za úkon. Celkem tak na odměně a nákladech zastoupení náleží 9 000 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 9 000 Kč, daň činí 1 890 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 12 890 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř..