11 C 252/2024-61 — Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 364,38 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 11.1.2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , jméno FO, a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal dne 11.1.2024 v celkové výši 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, a zavázal se jej splatit spolu se sjednaným úrokem nejpozději do 11.5.2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, když do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky navzdory opětovným upomínkám žalobkyně nevrátil a ne poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , Anonymizováno, . postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Žalobkyni byla postoupena pohledávka v celkové výši 45 364,38 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 30 000,- Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750,- Kč (3x 250,- Kč) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 14 614,38,- Kč. Žalovaný před postoupením pohledávky ani po jejím postoupení právní předchůdkyni resp. žalobkyni ničeho neuhradil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 22.6.2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 13.3.2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 28.2.2024. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek jako nedílné součásti úvěrové smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že mezi společností Multitude Bank p.l.c. jako právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na období jednoho roku úvěr do výše 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem odpovídajícím roční nominální úrokové sazbě 146,949 % v pravidelných měsíčních splátkách počínaje jedním měsícem po prvním čerpání, a to v minimální splátce stanovené smlouvou, odvíjející se od výše načerpaného úvěru.Z transakční historie a výpisu transakcí ze dne 11.1.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že úvěr byl žalovaným čerpán ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný v průběhu trvání úvěrové smlouvy uhradil celkem částku 4 253,29 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , Anonymizováno, a žalobkyní dne 27.1.2020 vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.6.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 22.6.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradil, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na žalovanou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 11.1.2024 celkem částku 30 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 22.6.2024. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému původním věřitelem oznámena.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukrom