16 C 89/2025-45 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 31 448 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru s poplatky dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 17. 7. 2024 pod č. 660453003, na základě které byl žalovanému poskytnut téhož dne úvěr ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet. Následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen spolu s příslušenstvím nejpozději dne 26. 9. 2024. Předmětem žaloby je tak pohledávka v celkové výši 31 448 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 5 623 Kč, a dále ze smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 825 Kč.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dne 18. 7. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s navrhovaným postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 29. 8. 2025.3. V tomto řízení vzal soud na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 17. 7. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, kterou byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 10 000 Kč, přičemž dodatky ke smlouvě byla poskytnutá částka zvýšena na celkem 25 000 Kč a v této souhrnné výši převedena na účet žalovaného. Žalovaný však nesplatil sjednanou částku řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 20254. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru s dodatky, z výpisu z účtu, ze Smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy s podacím lístkem.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože sporná pohledávka jí byla písemnou smlouvou postoupena původním věřitelem, společnosti , právnická osoba, Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ve znění dodatků celkovou částku ve výši 25 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, emailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně však nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovaným, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.10. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 17. 7. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.11. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 25 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný neuhradil ničeho, když žalovaný neprokázal (a ani netvrdil), že by na jistinu cokoli zaplatil. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit částku 25 000 Kč.12. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta, protože tento nárok měl základ v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž žalobkyně se nemůže domáhat (nad rámec vydání shora uvedeného bezdůvodného obohacení) plnění, které bylo sjednáno v neplatné smlouvě. Stejný závěr je pak třeba učinit i ohledně nárokované smluvní pokuty, tedy i v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.13. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 31 448 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 25 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 79,50 % ku 20,50 % ve prospěch žalobkyně). Žalobkyně tak má právo na náhradu 59 % nákladů, které musela v řízení vynaložit. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 258 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.