ECLI: ECLI:CZ:OSTU:2025:29.C.89.2024.31 Datum: 2025-03-24 Předmět: zaplacení 22 826,40 Kč s příslušenstvím - úvěr Ustanovení: ["§ 49 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 87 z. č. 262/2006 Sb."] ["bezdůvodné obohacení""vzájemné plnění""smlouva o půjčce""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 22 826,40 Kč s příslušenstvím - úvěr (["§ 49 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 87 z. č. 262/2006 Sb)
1. Žalobou podanou dne 30. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 22 826,40 Kč a příslušenství. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) jako poskytovatel úvěru uzavřela se žalovaným smlouvu spotřebitelském úvěru č. 238304934. Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit jí úroky a poplatky. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit částku ve výši 17 118 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,23 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu splácení ve výši 3 851 Kč. Celková částka měla být uhrazena ve 65 týdenních splátkách po 495 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 6. 2023. Žalovaný nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15. 7. 2022. Kde dni 26. 11. 2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 12 735,02 Kč a dlužný poplatek částku 10 091,38 Kč. Poté nebylo do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhrazeno ničeho. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její předchůdkyní 21. 9. 2023 činila výše postoupené pohledávky za žalovaným 32 389,97 Kč. Žalobkyně požaduje dlužnou částku ve výši 22 826,40 Kč se stávající se z dlužné jistiny ve výši 12 735,02 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 091,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 794,34 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v výši 2 292,30 Kč, 25,23 % úrok ročně z dlužné jistiny ve výši 12 735,02 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 735,02 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 23. 12. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 24. 3. 2025.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z původní věřitelky na žalobkyni, které bylo žalovanému i oznámeno. Smlouvou o úvěru ze dne 1. 4. 2022 č. 238304934 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouvy, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s ujednanými poplatky v celkové výši 15 168 Kč, a to v 65 týdenních splátkách po 495 Kč. Dále sjednáno doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč. Tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem 7 500 Kč. Ze zákaznické karty bylo prokázáno, že žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, jeho celkové příjmy jsou 33 286 Kč, externí splátky ve výši 1 000 Kč a další výdaje ve výši 5 000 Kč. U příjmu je zaškrtnuto výpisy z bank. účtu poznámka 1, 2, 3/2022 a 2 výplatní pásky s pozn. 1, 2, 3/2022. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby.4. Žalobkyně pro účely prokázání tvrzení o tom, že její předchůdce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného nepředložila žádné listiny. Sdělila, že předchůdce dostatečně ověřil údaje poskytnuté žalovaným, což dokazuje zákaznická karta, smlouva o půjčce a smluvní podmínky.5. Zákaznická karta je sice předložena, ale pro absenci listin nelze posoudit, zda tyto údaje odpovídají předloženým výpisům z účtu a výplatním páskám. Nelze zjistit, zda žalovaný řádně předložil veškeré své příjmy, a zda i výdaje tvrzené odpovídají skutečnosti. Zároveň nelze ověřit, zda žalovaný předložil výpisy za celé období nebo jen část.6. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného.7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 4. 2022 je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, což pro absenci listin nelze ověřit. Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském