9 C 89/2025-24 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 11. 4. 2025 se žalobce domáhal určení, že od 20. 10. 2016 není vlastníkem vozidla specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě kupní smlouvy č. K1227359 uzavřené dne 20. 10. 2016 („kupní smlouva“) a úhrady kupní ceny došlo ke dni podpisu smlouvy k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu („předmět koupě“). Dle čl. 1.4. kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel v zákonné lhůtě, tj. ve lhůtě deseti dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. Žalovaný tento přepis nezajistil. S ohledem na dlouhodobou nečinnost žalovaného a nesplnění podmínek pro registraci motorového vozidla žalobce navrhl, aby soud určil, že vlastníkem motorového vozidla dnem podpisu kupní smlouvy není žalobce, což umožní následný zápis změny v registru vozidel bez součinnosti žalovaného. Naléhavý právní zájem žalobce je dán tím, že žalobci hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel uveden jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, aniž by měl možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, když nový vlastník motorového vozidla své povinnosti neplní. Odpovědnost za případné dopravní přestupky spadá na žalobce, který je v registru vozidel stále veden jako vlastník i provozovatel motorového vozidla, když tento údaj v registru vozidel odporuje skutečnému stavu. Za daných okolností je proto žaloba na určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu jediným prostředkem, kterým lze změny údajů v registru silničních vozidel dosáhnout. Žalobce v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 114/20. V rámci mimosoudního řešení sporu žalobce zaslal žalovanému dne 19. 6. 2024 výzvu k podání žádosti o změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli v registru vozidel. Žalovaný na výzvu nereagoval a o zápis změny vlastníka vozidla nepožádal. Proto byla podána žaloba v této věci. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky dne 4. 5. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce jako prodávající prodal žalovanému jako kupujícímu ve výroku I. specifikované vozidlo kupní smlouvou č. K1227359 ze dne 20. 10. 2016 za kupní cenu 15 000 Kč, která byla zaplacena v den podpisu smlouvy. Dle článku 1.4. smlouvy bylo dohodnuto, že změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel zajistí na své náklady kupující, který měl prodávajícího zastoupit na základě uděleného zmocnění. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě smluvní pokuty, na níž mu vzniklo právo v souvislosti s nesplněním povinnosti žalovaného zajistit převod vozidla. Tyto skutečnosti soud zjistil z kupní smlouvy, z protokolu o předání vozidla, z faktury a z dokladu o zaplacení kupní ceny.4. Dle údajů v registru vozidel vlastní a provozuje sporné vozidlo žalobce. Dne 14. 1. 2022 bylo vozidlo vyřazeno z provozu. Tyto skutečností byly zjištěny ze zprávy , právnická osoba, v , Anonymizováno, .5. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.6. Dle § 2079 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.7. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.8. Soud předně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalovaný nijak nerozporoval, že sporné vozidlo od žalobce dne 20. 10. 20216 koupil. V rozporu s uzavřenou smlouvou žalovaný jako kupující nezajistil provedení změny údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel. Za tohoto stavu je nadále v registru vozidel jako provozovatel a vlastník vozidla zapsán žalobce, ačkoliv vozidlo prodal žalovanému. Aktuálně není možné dosáhnout změny údajů v registru vozidel, konkrétně zápisu žalovaného jako osoby, která se dne 20. 10. 2016 stala vlastníkem a provozovatelem vozidla. Žaloba o určení vlastnictví k vozidlu jako k movité věci, respektive o určení, že žalobce vlastníkem vozidla ode dne uzavření kupní smlouvy není, tak je v podstatě jediným prostředkem, jak dosáhnout uvedení údajů v registru vozidel do souladu s faktickým stavem. Na existenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení nemůže nic změnit ani skutečnost, že vozidlo bylo dne 14. 1. 2022 vyřazeno z provozu. Rozhodnutí o určení, že žalobce není vlastníkem vozidla, totiž může postavit najisto právní poměry k vozidlu v období od uzavření kupní smlouvy do doby jeho vyřazení z provozu.9. V nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, se k možnosti určení vlastnictví k vozidlu v občanském soudním řízení mj. uvádí: „... 51. Konečně je třeba se zaměřit na navrhovatelem tvrzený rozpor napadeného ustanovení s právem každého domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Jak se podává ze shora uvedeného, právní řád v situaci předvídané v § 8a zákona č. 56/2001 Sb. poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoli přímo v daném správním řízení. Ústavní soud přitom neshledává nepřiměřeným, že případné negativní důsledky nesouladu údajů zapsaných v registru vozidel se skutečným stavem nelze odstranit přímo ve správním řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. 52. Zaprvé, napadené ustanovení zákona nelze vykládat izolovaně, nýbrž v návaznosti na právní řád jako celek [srov. obdobně bod 46 nálezu ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 15/16 (N 95/89 SbNU 409; 116/2018 Sb.) či bod 75 nálezu ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 22/17 (124/2021 Sb.)]. Zadruhé, právě zde je nutné přihlédnout k tomu, že řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. je koncipováno jako řešení situace, do které se dosavadní či nový vlastník dostal v důsledku porušení své původní povinnosti podat společnou žádost ve stanovené lhůtě podle § 8 odst. 2 téhož zákona, a to včetně požadovaných dokumentů. 53. Shora uvedené právní prostředky civilního soudnictví lze považovat za účinné, neboť se z ničeho nepodává zájem na mimořádně rychlém vyřešení dané situace. Vždy je sice zájem na co nejrychlejším řešení určité záležitosti před orgánem veřejné moci, zde je však jistá komplikovanost a možná zdlouhavost řešení kompenzována právě tím, že nový nebo dosavadní vlastník se dostal do posuzované situace vlastním přičiněním (porušením zákonné povinnosti). Nadto, nesoučinnost jedné z osob je věcí nastavení vzájemných práv a povinností nového a dosavadního vlastníka. Je proto legitimní, ponechává-li právní řád řešení takové záležitosti na civilních soudech... 55. Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.“10. Vycházeje ze shora uvedených závěrů soud žalobě vyhověl a určil, že žalobce není ode dne 20. 10. 2016 vlastníkem předmětného vozidla.11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení v plném rozsahu úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci přiznal 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění účinném od 1. 1. 2025). Ty spočívají v odměně a náhradě hotových výloh za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Soud určil výši tarifní hodnoty jako odpovídající ceně sporného vozidla v době prodeje. Vycházel tedy z tarifní hodnoty 15 000 Kč. Odměna za úkon právní služby z