3 C 198/2022-12 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Manželé se společným návrhem ze dne [datum] domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Manželé spolu od března [rok] nežijí, kdy se manžel odstěhoval. Manželství bylo uzavřeno dne [datum]. Manželka je česká státní občanka, manžel je občanem [země] s pobytem v [země], u obou se jedná o manželství první. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezletilá [jméno], [datum narození]. 2. U jednání manželé nesporně označili za příčinu rozvratu jejich manželství osobnostní rozdíly, problémy v komunikaci a rozdílný přístup k životu a vedení domácnosti. Oba manželé obnovení manželského soužití vyloučili. 3. Ze čtených listinných důkazů soud zjistil, že dle Oddacího listu sňatek účastníci uzavřeli dne [datum] v [obec], a to oba jako manželství první. Poslední společné bydliště účastníků bylo v [obec]. Z rozsudku [název soudu] č. j. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] soud rozhodl ve věci péče a výživného nezletilé dcery. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. <i>4. Podle článku 3 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, jsou ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné příslušné soudu toho členského státu, (mimo jiné) na jehož území mají manželé obvyklé bydliště nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí.</i> <i>5. Podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.</i> <i>6. Podle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> <i>7. Podle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> 8. Soud se musel zabývat nejprve otázkou své pravomoci, neboť pouze manželka je občankou ČR a manžel je občanem Slovenské republiky. Vzhledem k tomu, že oba státy jsou státy Evropské unie, vycházel soud pro určení pravomoci z nařízení Brusel II bis, řešícího otázku pravomoci mimo jiné ve věcech rozvodu. S ohledem na znění článku 3 výše uvedeného, přímo použitelného předpisu EU, je příslušným soud toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Z tvrzení účastníků plyne, že poslední společné bydliště před odstěhováním manžela byla Česká republika a manželka zde stále žije. Z uvedeného tak plyne, že český soud je soudem, jehož pravomoc je v souladu s tímto předpisem. 9. Po zjištění pravomoci se soud zabýval otázkou, jaké hmotné právo je nutné v dané věci aplikovat. Kolizní normy pro osobní poměry manželů nejsou upraveny žádným unijním předpisem ani mnohostrannou mezinárodní smlouvou, resp. unijní předpis – Nařízení rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. 12. 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, není pro Českou republiku ani Slovenskou republiku závaznou. Současně neexistuje dvoustranná smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou řešící kolizní normy pro rozvod manželství. Je tak nutno vycházet ze zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, který v ustanovení § 49 odst. 1 uvádí jako hraniční určovatel společné státní občanství. To nemají oba manželé stejné, a zároveň nemají manželé ani stejný obvyklý pobyt, když bylo zjištěno, že manžel bydlí v Německu. V takové situaci soud posuzoval věc dle českého právního řádu. 10. Popsané důkazy hodnotil soud ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že podmínky pro rozvod manželství jsou v daném případě splněny. Účastníci se shodli na tom, že jejich manželství je trvale rozvráceno, neplní svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení soužití. Toto je zřejmé i z toho, že manželé spolu od března [rok] nežijí. Zároveň z nesporných tvrzení nevyplynuly jiné příčiny rozvratu manželství než ty, na kterých se manželé shodli. Dle názoru soudu je rozhodnutí o rozvodu manželství pouze právním potvrzením faktického vztahu mezi účastníky. Za tohoto stavu je manželství pouze formálním svazkem, neplní svůj účel a obnovení manželského soužití nelze očekávat. 11. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, pak tyto soud spatřuje v osobnostních rozdílech, problémech v komunikaci a rozdílném přístupu k životu a vedení domácnosti, na čemž se manželé shodli. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 z.ř.s., podle něhož v řízení ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Navíc oba účastníci se nákladů řízení vzdali.