3 C 205/2022-27 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Manželé se společným návrhem ze dne [datum] domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Manželé spolu od [datum] nežijí, kdy se manžel odstěhoval. Manželství bylo uzavřeno [datum], oba manželé jsou státními občany Slovenské republiky s pobytem v České republice, u obou se jedná o manželství první. Z manželství se narodily dvě děti, a to nezl. [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození]. 2. U jednání manželé nesporně označili za příčinu rozvratu jejich manželství problémy v komunikaci, vzájemné rozdíly povah a vzájemné odcizení. Oba manželé obnovení manželského soužití vyloučili. 3. Ze čtených listinných důkazů soud zjistil, že dle sobášného listu sňatek účastníci uzavřeli dne [datum] v [obec], Slovenská republika, a to oba jako manželství první. Oba účastníci jsou státními občany [země] Poslední společné bydliště účastníků bylo v [obec]. Z rozsudku [název soudu] č. j. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] soud rozhodl ve věci péče a výživného nezletilých synů. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. <i>4. Podle článku 3 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, jsou ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné příslušné soudu toho členského státu, (mimo jiné) na jehož území mají manželé obvyklé bydliště.</i> <i>5. Podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.</i> <i>6. Podle ustanovení § 22 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodine, k zrušeniu manželstva rozvodom možno pristúpiť len v odôvodnených prípadoch.</i> <i>7. Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodine, súd môže manželstvo na návrh niektorého z manželov rozviesť, ak sú vzťahy medzi manželmi tak vážne narušené a trvalo rozvrátené, že manželstvo nemôže plniť svoj účel a od manželov nemožno očakávať obnovenie manželského spolužitia.</i> <i>8. Podle ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodine, súd zisťuje príčiny, ktoré viedli k vážnemu rozvratu vzťahov medzi manželmi, a pri rozhodovaní o rozvode na ne prihliada. Súd pri rozhodovaní o rozvode vždy prihliadne na záujem maloletých detí.</i> <i>9. Podle ustanovení § 23 odst. 3 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodine, súd pri posudzovaní miery rozvratu vzťahov medzi manželmi prihliada na porušenie povinností manželov podľa § 18 a 19.</i> <i>10. Podle ustanovení § 18 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodině, manželia sú si v manželstve rovní v právach a povinnostiach. Sú povinní žiť spolu, byť si verní, vzájomne rešpektovať svoju dôstojnosť, pomáhať si, starať sa spoločne o deti a vytvárať zdravé rodinné prostredie.</i> 11. Soud se musel zabývat nejprve otázkou své pravomoci, neboť účastníci řízení nejsou státními občany České republiky, ale naopak oba jsou občany Slovenské republiky, přičemž však v České republice mají oba obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že oba státy jsou státy Evropské unie, vycházel soud pro určení pravomoci z nařízení Brusel II bis, řešícího otázku pravomoci mimo jiné ve věcech rozvodu. S ohledem na znění článku 3 výše uvedeného, přímo použitelného předpisu EU, je příslušným soud toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Z uvedeného tak plyne, že český soud je soudem, jehož pravomoc je v souladu s tímto předpisem. 12. Po zjištění pravomoci se soud zabýval otázkou, jaké hmotné právo je nutné v dané věci aplikovat. Kolizní normy pro osobní poměry manželů nejsou upraveny žádným unijním předpisem ani mnohostrannou mezinárodní smlouvou, resp. unijní předpis – Nařízení rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. 12. 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, není pro Českou republiku ani Slovenskou republiku závaznou. Současně neexistuje dvoustranná smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou řešící kolizní normy pro rozvod manželství. Je tak nutno vycházet ze zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, který v ustanovení § 49 odst. 1 uvádí jako hraniční určovatel společné státní občanství. To, jak bylo konstatováno výše, mají oba účastníci Slovenské republiky, a proto soud bude aplikovat slovenské právo, konkrétně pak slovenský zákon o rodině č. 36/2005 Z.z. 13. Z výše uvedených ustanovení je zřejmé, že zrušit manželství rozvodem lze jen v odůvodněních případech, přičemž ustanovení § 23 odst. 1 téhož zákona říká, že soud může rozvést manželství, jestliže jsou vztahy mezi manželi tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Soud zjišťuje příčiny, které vedly k vážnému rozvratu vztahů mezi manžely, a při rozhodování k nim přihlédne. Při rozhodování o rozvodu vždy přihlédne k zájmu nezletilých dětí. Při posuzování míry rozvratu vztahů soud přihlédne k porušení manželských povinností stanovených v ustanovení § 18 a § 19 téhož zákona. Z uvedeného tak vyplývá, že zákon vyžaduje kvalifikovaný rozvrat manželství, což znamená, že rozvrat vztahů musí mít takovou intenzitu, že je možné jej označit za vážný, trvalý a takový, že manželství nemůže plnit svůj účel, a nelze očekávat obnovení manželského soužití. 14. Popsané důkazy hodnotil soud ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že podmínky pro rozvod manželství jsou v daném případě splněny. Účastníci se shodli na tom, že jejich manželství je trvale rozvráceno, neplní svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení soužití. Toto je zřejmé i z toho, že manželé spolu od [datum] nežijí. Zároveň z nesporných tvrzení nevyplynuly jiné příčiny rozvratu manželství než ty, na kterých se manželé shodli. Z rozsudku týkajícího se nezletilých dětí soud zjistil, že o jejich výchově a výživě se manželé shodli a tedy i z tohoto pohledu lze konstatovat, že rozvod manželství není proti zájmu nezletilých dětí. Dle názoru soudu je rozhodnutí o rozvodu manželství pouze právním potvrzením faktického vztahu mezi účastníky. Za tohoto stavu je manželství pouze formálním svazkem, neplní svůj účel a obnovení manželského soužití nelze očekávat. 15. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, pak tyto soud spatřuje v problémech v komunikaci, vzájemných rozdílech povah a vzájemném odcizení, na čemž se manželé shodli. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 z.ř.s., podle něhož v řízení ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Navíc oba účastníci se nákladů řízení vzdali.