6 C 219/2022-38 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 420 Kč od [datum] do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací č. B [číslo], kterou se zavázala dodávat žalovanému veřejnou telekomunikační službu internet a žalovaný se zavázal za tuto službu platit. Dle smlouvy také žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] zařízení – radiomodem s tím, že mezi stranami bylo dohodnuto, že po ukončení smlouvy žalovaný zařízení vrátí a pokud se tak nestane, bude zařízení považováno za zcizené a žalobkyně je oprávněna účtovat pokutu dle čl. 7. Všeobecných podmínek. Smlouva mezi účastníky skončila výpovědí žalobkyně ze dne [datum] a ačkoliv byl žalovaný vyzván k vrácení zařízení dopisem ze dne [datum] k vrácení nedošlo, čímž vznikl žalobkyni nárok na částku 2 420 Kč účtovaný fakturou [číslo] splatný dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací č. [číslo] [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací s automatickou prolongací, dle které se žalobkyně mimo jiné zavázala poskytnout žalovanému zařízení, které zůstává v jejím majetku a žalovaný se zavázal, že po skončení smlouvy zařízení (radiomodem s napájením a anténou) odinstaluje a odevzdá nebo zašle žalobkyni. Článkem 7.6. všeobecných podmínek, které byly společně s ceníkem a technickou specifikací součástí smlouvy, vzal soud za prokázané, že v případě nevrácení zařízení žalovaným ve lhůtě 14 dnů od ukončení smlouvy (viz čl. 7 všeobecných podmínek) vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu dle ceníku. Ceník žalobkyně prokazoval výši smluvní pokuty za nevrácení zařízení [název] při ukončení smlouvy ve výši 2 420 Kč včetně DPH. Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací vzal soud za prokázané, že žalovaný byl výslovně upozorněn na sankci za nevrácení pronajatého zařízení v textu smlouvy před podpisem smlouvy samotné a současně bylo stranami sjednáno právo žalobkyně výpovědi bez udání důvodu s výpovědní lhůtou 30 dnů počínaje od prvního dne následujícího měsíce po doručení výpovědi. Protokolem o provedené práci ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému zařízení – [název] [anonymizováno] Výpovědí smlouvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně z důvodů prodlení žalovaného s úhradou ceny za služby elektronických komunikací vypověděla Smlouvou o poskytování služeb [číslo] [číslo]. K ukončení smluvního vztahu mezi účastníky došlo uplynutím 30 denní výpovědní lhůty, počínaje od prvního dne měsíce následujícího po doručení. Doručení prokazoval poštovní arch. Prodlení žalovaného s úhradami – čtvrtletní paušál byla prokázaná fakturou ze dne [datum] a [datum] a výzvou k platbě ze dne [datum]. Žalovaný byl ještě před ukončením smlouvy dopisem ze dne [datum] vyzván k vrácení zařízení do 7 dnů ode den skončení smlouvy. Žalovaný zařízení žalobkyni doposud nevrátil, přestože uplynula 14 lhůta ode dne ukončení smlouvy a žalovaný byl vyzván k úhradě smluvní pokuty 2 420 Kč splatnou [datum]. 4. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že účastníci v rámci smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené dle z.č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích uzavřeli také smlouvu o výpůjčce dle § 2193 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), podle které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni přenechanou nezuživatelnou věc (zařízení) po zániku smluvního vztahu. Současně byla tato povinnost žalovaného smluvně utvrzena smluvní pokutou sjednanou dle § 2048 o.z. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost a žalobkyni ve sjednané lhůtě nevrátil zařízení, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 2 420 Kč a v důsledku prodlení žalovaného s úhradou smluvní pokuty také nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. počínaje od [datum]. Nárok žalobkyně byl v celém rozsahu důvodný, a proto soud žalobě vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 2 420 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. 7. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení advokátu. 9. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.