6 C 233/2022-37 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 529,55 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uznala svůj dluh z titulu nezaplacené faktury ze dne [datum] ze smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne [datum] ve výši 7 516,98 Kč. Žalovaná své povinnosti z uznání dluhu řádně neplnila a uhradila dluh pouze částečně. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z uznání závazku ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše, zároveň uzavřela s žalobkyní dohodu o splácení dluhu v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich v dodatečné lhůtě. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná písemně uznala svůj dluh vzniklý z titulu nezaplacené faktury ze dne [datum] ze smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne [datum] a v částce 7 516,98 Kč. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaná tuto domněnku nevyvrátila. V době uznání dluh promlčen nebyl. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 529,55 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.