9 C 177/2021-415 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 10. 2021 domáhali původně rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo nahradit jim majetkovou a nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím obce , adresa, , která v přenesené působnosti podle § 98 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném a účinném znění do 31. 12. 2023, (dále jen StavZák), vydala opatření o stavební uzávěře jako opatření obecné povahy č. , Anonymizováno, , kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře vydané usnesením Rady obce , adresa, ze dne 30. 4. 2019 č. , Anonymizováno, (dále případně jen opatření obecné povahy či nezákonné rozhodnutí), jež bylo rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 22. 9. 2020 č.j. , spisová značka, zrušeno ke dni právní moci tohoto rozhodnutí dne 12. 10. 2020. K odůvodnění žaloby pak a) žalobkyně zejména uvedla, že byla v inkriminované době (a je i do současné doby) výlučným vlastníkem pozemků, kterých se předmětná stavební uzávěra schválená právě vydaným opatřením obecné povahy týkala, když se jedná o pozemky parc. č. , hodnota, v k.ú. a obci , adresa, , přičemž od samého počátku byla přesvědčena a namítala, že tato stavební uzávěra neoprávněně zasáhla do jejích majetkových práv ke zmíněným pozemkům. Ještě před vydáním nezákonného rozhodnutí ze strany obce , adresa, se a) žalobkyně rozhodla na dotčených pozemcích realizovat stavbu autoservisu, o čemž vyrozuměla i zástupce obce , adresa, . Tento záměr byl situován v souladu s tehdy platným územním plánem do návrhové plochy „V“ – plochy pro výrobu a skladování, o čemž svědčilo i vydání koordinovaného závazného stanoviska Městského úřadu , Anonymizováno, ze dne 27. 3. 2019 č.j. , Anonymizováno, a další koordinované stanovisko téhož úřadu ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, . V souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí ze strany obce , Anonymizováno, pak podle a) žalobkyně došlo ke vzniku škody spočívající v ušlém zisku na straně a) žalobkyně, neboť nemohla v předpokládaném čase realizovat projekt Autoservis , adresa, (dále jen autoservis) a nemohla tedy ani pronajímat autoservis třetí osobě, tj. společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . S touto společností totiž měla a) žalobkyně již uzavřenu Smlouvu o smlouvě budoucí o nájmu prostor sloužících k podnikání, kdy předmět nájmu byl ujednán jako prostory zbudované na pozemcích parc. č. , hodnota, v obci a k.ú. , adresa, . Na těchto pozemcích měl tedy vzniknout prostor sloužící k podnikání, a to autoservis se dvěma zvedáky. Nájemné přitom bylo předběžně dohodnuto na 200.000 Kč měsíčně s možností každoročního zvýšení o přiznanou inflaci. Počátek nájmu byl předpokládán k 1. 4. 2020 a smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou. S ohledem k tomu, že tento nájemní vztah nemohl být realizován, , právnická osoba, , si zajistil jiné prostory a a) žalobkyně tak přišla i do budoucna o jednoho z vážných zájemců o uzavření nájemní smlouvy. V tomto případě pak a) žalobkyně vyčíslila tuto škodu jako ušlý zisk za období od 1. 4. 2020 do května 2021 včetně v celkové výši 2 800 000 Kč. Dále a) žalobkyně požadovala částku ve výši 192 900 Kč za vyhotovení dvou projektů, které řešily umístění stavby autoservisu na předmětných pozemcích, když k prvnímu přepracování došlo výlučně z důvodů na straně obce , adresa, , která odmítla dát souhlas k původnímu návrhu, ač s ním v rámci neformálního jednání v minulosti souhlasila. Byl tedy vypracován druhý projekt, který však taktéž nebyl použit, a to z důvodu nezákonného rozhodnutí. Konečně a) žalobkyně požadovala také částku ve výši 997 152 Kč, přičemž tato částka měla představovat doplatek mzdy b) žalobci v souvislosti s tím, že b) žalobci byl přiznán invalidní důchod II. stupně a podle a) žalobkyně pak zhoršení zdravotního stavu b) žalobce úzce souviselo právě s nezákonným rozhodnutím, když b) žalobce v inkriminované době byl skutečně pod značným psychickým tlakem, zda uvažovaný projekt autoservisu bude úspěšný a nezákonné rozhodnutí se jednoznačně podepsalo pod jeho zhoršený zdravotní stav. (o uvedené částky ve výši 192 900 Kč a 997 152 Kč žalobkyně omezila žalobu, viz níže) Dále pak b) žalobce a c) žalobce požadovali každý po žalované částku 200 000 Kč představující nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. K tomuto vznesenému nároku pak žalobci b) a c) shodně uvedli, že v důsledku poměrně velkého nervového vypětí, které navíc trvalo několik měsíců a skončilo až právní mocí rozhodnutí Krajského soudu v , Anonymizováno, o zrušení opatření obecné povahy, tj. nezákonného rozhodnutí, trpěli a trpí po delší dobu nespavostí, v noci se několikrát budí, mají problémy s usnutím, mají problémy s koncentrací, trpí třesem rukou. Všechny tyto zdravotní obtíže se začaly projevovat právě v době, kdy se začalo komplikovat řešení realizace stavebního záměru autoservisu, přičemž intenzita těchto příznaků s postupujícím časem stoupala. K tomu pak ještě tito doplnili, že b) žalobce ani není schopen v plném pracovním úvazku vykonávat svou někdejší práci, když jeho pracovní úvazek v důsledku přiznání invalidity II. stupně byl snížen na 0,1 úvazku a c) žalobce sice dosud o přiznání invalidního důchodu nežádal, ovšem ani on není schopen plně vykonávat funkci jednatele společnosti a) žalobkyně jak do vydání nezákonného rozhodnutí. Zároveň žalobci uvedli, že nezákonné rozhodnutí negativně zasáhlo i do jejich soukromého života, kdy pochopitelně přetrvávající únava či třes rukou velmi výrazně ovlivňují rodinný život i veškeré volnočasové aktivity. Žalobci pak vyzvali žalovanou ke kompenzaci vzniklé škody a poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podáním doručeným žalované dne 10. 4. 2021 a doplněným podáními ze dne 12. 4. 2021 a ze dne 20. 4. 2021. Žalovaná však odmítla jakékoliv plnění.2. Za žalovanou , Anonymizováno, v této věci jednala její organizační složka , Anonymizováno, , a to podle § 6 odst. 2 písm. b) OdpŠk, neboť k tvrzené škodě a nemajetkové újmě mělo dojít v rámci stavebního řízení a primárně jednáním dotčeného rozhodujícího orgánu obce v přenesené působnosti, tedy v přímé příčinné souvislosti s jednáním rady obce , adresa, , která v přenesené působnosti podle § 98 odst. 1 StavZák vydala opatření o stavební uzávěře jako opatření obecné povahy č. , Anonymizováno, , kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře vydané usnesením Rady obce , adresa, ze dne , datum, č. , Anonymizováno, (dále případně jen opatření obecné povahy či nezákonné rozhodnutí), jež bylo rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 22. 9. 2020 č.j. , spisová značka, zrušeno ke dni právní moci tohoto rozhodnutí dne 12. 10. 2020. Zároveň byl i místně a věcně příslušný zdejší soud, neboť v jeho obvodu došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a měly také nastat účinky spojené s tímto rozhodnutím v podobě vzniklé majetkové škody a nemajetkové újmy.3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že navrhla žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout, přičemž v plném rozsahu pak odkázala na vlastní rozhodnutí, kterým odmítla žádost žalobců na vyplacení žalovaných částek v rámci předběžného projednání nároku u žalované jakožto organizační složky státu odpovědné za případnou škodu a nemajetkovou újmu, která by žalobcům vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. V průběhu řízení se pak žalovaná opakovaně vyjadřovala k podané žalobě, respektive k dalším doplňovaným tvrzením ze strany žalobců a k prováděnému dokazování, když po celou dobu řízení trvala na tom, že žalobcům nevznikl v příčinné souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím jakýkoliv nárok. Dále pak namítala i to, že a) žalobkyně nikdy nemohla rozumně a spravedlivě předpokládat, že by k jí tvrzenému datu 1. 4. 2020 mohlo dojít k realizaci nájemního vztahu a že by k tomuto datu byla dokončena stavba autoservisu v , adresa, . V tomto směru pak upozorňovala na to, že to byla primárně a) žalobkyně, která opakovaně byla vyzvána správním úřadem Městským úřadem ve , adresa, , stavebním úřadem, k tomu, aby řádně doplnila vlastní žádost o vydání společného povolení ze dne 29. 3. 2019, a to ve dnech ve dnech 8. 4. 2019, 20. 11. 2020, 4. 2. 2021 a 9. 4. 2021. Nadto dne 22. 7. 2019 žalobkyně do podkladů doplnila nově upravenou projektovou dokumentaci, a dne 26. 1. 2021 žalobkyně zúžila předmět žádosti. Výše uvedené skutečnosti tak podle žalované svědčily o značné nepřipravenosti a laxním přístupu a) žalobkyně v řízení o vydání společného povolení. Za takové situace tak žalovaná měla značné pochybnosti o tvrzení a) žalobkyně, že mohla důvodně očekávat, že k vydání rozhodnutí dojde podstatně dříve než ve lhůtě 90 dnů. Žalovaná v této souvislosti také upozorňovala i na to, že stavbu autoservisu nelze považovat za jednoduchou věc ve smyslu § 94p odst. 3 StavZák, kdy podle uvedeného platí, že v jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených stavebníkem, rozh