11 C 296/2023-37 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne 10. 10. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala uhrazení částky ve výši 11 869 Kč s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy ze dne 29. 9. 2020, uzavřené v souladu s usnesením rady města , jméno FO, ze dne 24. 8. 2020, č.j. , číslo, , a to k bytu č. , hodnota, v domě č.p. , číslo, , , adresa, . V souladu s dodatky ke smlouvě nájem trval do 31. 7. 2023. Žalovaný se zavázal hradit nájemné v měsíční výši 6 054 Kč (vč. záloh na poskytované služby). Žalovaný neuhradil nájemné za měsíce květen až červenec 2023. Dopisem ze dne 24. 7. 2023 byl žalovaný vyzván k vyklizení a odevzdání bytu. Výzvu si žalovaný převzal. Nicméně k vyklizení bytu dne 1. 8. 2023 se nedostavil. Na dlužnou částku nájemného byla později započtena jistota ve výši 4 000 Kč a přeplatek z vyúčtování služeb za období 2022 a nadále tak žalovaný dluží částku ve výši 11 869 Kč. Žalovaný žalobkyni byt odevzdal dne 22. 8. 2023, přičemž do zápisu o předání bytu výslovně prohlásil, že dlužnou částku nájemného a záloh na služby výslovně uznává a zavazuje se jí uhradit do 31. 8. 2023.2. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil odpovídající skutková zjištění, přičemž důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto skutkovému závěru:3. Žalobkyně se žalovaným se dne 29. 9. 2020 dohodla, že mu poskytne do užívání bytovou jednotku v jejím vlastnictví, a to až do dne 31. 7. 2023, přičemž se žalovaný zavázal hradit za poskytnutou bytovou jednotku úplatu a rovněž odpovídající zálohy na služby. (smlouva o nájmu bytu ze dne 29. 9. 2020 včetně dodatků č. , hodnota, – č. , hodnota, ) Žalovaný však porušil svou povinnost, přičemž mu vznikl dluh ve výši 11 869 Kč, který žalovaný výslovně uznal co do důvodu i výše v zápise o předání a převzetí bytu ze dne 1. 8. 2023, přičemž se zavázal jej uhradit do 31. 8. 2023.4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání a v době uznání trval.6. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobce je důvodný.7. Žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše v souladu s § 2053 o.z. Uznání dluhu ze dne 1. 8. 2023 soud shledává jako zcela bezvadným, v souladu se zákonnými požadavky, neb byl specifikován jak důvod jeho vzniku, tak rovněž jeho výše, přičemž byla rovněž dodržena písemná forma. V případě uznání se jedná se o vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání trval. Důkazní břemeno v dané situaci předchází na dlužníka, resp. žalovaného, který musí aktivně prokázat, že dluh v době uznání neexistoval. Jelikož žalovaný byl po celou dobu řízení procesně pasivní, nebyla právní domněnka existence dluhu vyvrácena, ba ani jakkoliv zpochybněna a soud proto dospěl k závěru, že dluh v době uznání trval. Žalovaný předmětnou platební povinnost nesplnil a dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Žalobkyně tedy prokázala vznik dluhu, jakož i jeho výši, proto soud nároku žalobkyně zcela vyhověl, a to včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení, neb nezaplacením dlužné částky ve stanovené lhůtě se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), přičemž výše úroku z prodlení byla stanovena zcela v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Proto soud rozhodl, jak shora ve výroku I. uvedeno.8. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 400 Kč, žádné další náklady žalobkyni nevznikly, přičemž aktivně požadovala pouze uhrazení soudního poplatku, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.9. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.