2 C 144/2023-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 23. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 4. 3. 2016 se společností , právnická osoba, ., Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva). Společnost , právnická osoba, ., žalovanému na základě této smlouvy poskytla dne 04.03.2016 úvěr ve výši 17 000,00 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Společnost , právnická osoba, ., následně postoupila předmětný dluh, včetně veškerého příslušenství a veškerých smluvních pokut a dalších nároků Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, Společnost FINDIGO s.r.o. následně postoupila dluh Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.4. Žalobkyně původně požadovala částku 1 642 Kč a následně rozšířila žalobu na částku 17 000 Kč, když usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. února 2024, č.j. , spisová značka, , byla změna žaloby připuštěna.5. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 3. 2016 bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., tuto smlouvu, na jejímž na základě mu společnost , právnická osoba, . poskytla dne 4. 3. 2016 úvěr ve výši 17 000,00 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, ., jako původní věřitel, postoupila předmětný dluh, včetně veškerého příslušenství a veškerých smluvních pokut a dalších nároků na společnost , právnická osoba7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 bylo prokázáno, že společnost FINDIGO s.r.o. následně postoupila předmětný dluh na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 bylo prokázáno, že původní věřitel společnost , právnická osoba, , tímto oznámil žalovanému postoupení pohledávky s tím, že k datu 11. 12. 2019 činí předmětná pohledávka částku 8 223,20 Kč včetně příslušenství a smluvní pokuty.9. Předžalobní výzvou ze dne 15. 8. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to jistiny ve výši 1 642 Kč a příslušenství.10. Žalobkyně byla vyzvána k doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy (usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. února 2024, č.j. , spisová značka, .11. Žalobkyně však nedoplnila doklady k posouzení úvěruschopnosti, pouze obecně konstatovala, že před poskytnutím úvěru , právnická osoba, řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného. Z uvedených informací , právnická osoba, zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalovaného, při zohlednění životního minima žalovaného (a s ním společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. , právnická osoba, také prověřil žalovaného lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.12. Výše příjmů ani výdaje žalovaného a jejich výše nebyla uvedena a ani tyto skutečnosti nebyly doloženy patřičnými doklady. Nebylo tedy zjištěno, z jakých konkrétních částek při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela.13. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnán a pobírá mzdu, nicméně neprokázala výši příjmů žalovaného, ze kterých vycházela a ani nijak nezjišťovala výdaje žalovaného a už vůbec ne jejich výši. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.15. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit, včetně příslušenství. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 17 000 Kč. Žalobkyně trvala na přiznání této částky, nicméně předžalobní výzvou vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 642 Kč. Tvrdila, že žalovaný ničeho neuhradil, ovšem z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 bylo prokázáno, že ke dni 11. 12. 2019 pohledávka činila částku 8 223,20 Kč. Z doložených listinných důkazů je jednoznačně doloženo, tedy postaveno na jisto, a to předžalobní výzvou (přece odborník, právní zástupce žalobkyně, pokud by byla dlužná částka 17 000 Kč, nevyzýval by k úhradě částky 1 642 Kč), že v současné době je dlužná částka 1 642 Kč. Proto byla žalobkyni přiznána tato částka a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.16. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, smluvní pokuta), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.17. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky (částky 1 642 Kč) již 15. 8. 2023 předžalobní výzvou, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.