2 C 89/2024-56 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 23. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 658 121,08 Kč (která se skládá z jistiny ve výši 651 803,08 Kč a poplatků ve výši 6 318 Kč), s kapitalizovaným úrokem 46 362,30 Kč (10,99 % ročně z částky 651 803,08 Kč od 30. 7. 2023 do 18. 3. 2024), s kapitalizovaným úrokem z prodlení 62 735,96 Kč (15 % ročně z částky 651 803,08 Kč od 30.7.2023 do 18.3.2024) a příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela elektronicky, prostřednictvím internetového bankovnictví dne 5.10.2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku 680 808 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku 10,99 % ročně a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 495 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 29. 7. 2023 za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě. Žalovaný ani přes upomínání dluh neuhradil, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela dne 5. 10. 2021 s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, (jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 680 808 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 120měsíčních splátkách ve výši 9 495 Kč, počínaje 15. 11. 2021, vždy k 15. dni v měsíci, včetně sjednaných poplatků a úroku 10,99 % ročně s tím, že poslední splátka bude uhrazena ve výši 3 084 Kč dne 15.10.2031. RPSN činila 11,74 %. Použití úvěru bylo omezeno na sjednaný účel v částce 603 917 Kč (na konsolidaci úvěrů ve výši: 20 420 Kč, 572 770 Kč a 10 727 Kč vedených u žalobkyně) a ve zbývající částku 76 891 Kč mohl žalovaný užít dle svého uvážení. Žalobkyně svůj závazek splnila dne 5. 10. 2021, když žalovanému poskytla částky: 567 098,40 Kč, 20 217 Kč a 10 216 Kč přímo na účty konsolidovaných úvěrů a částku 83 276 Kč poskytla žalovanému k jeho užití. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou splátek do prodlení, vyzvala jej žalobkyně dne 27. 6. 2023 k úhradě dlužné částky ve výši 32 724 Kč nejpozději do 29.7.2023, což však žalovaný neučinil, a proto žalobkyně dne 29. 7. 2023 úvěr zesplatnila částkou 658 122 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě. Jelikož žalovaný opět dlužnou částku neuhradil, zaslala mu žalobkyně dne 20. 3. 2024 výzvu k úhradě, kde jej mimo jiné upozornila na soudní vymáhání.Žalobkyně již v žalobě předestřela způsob, jakým zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, což i následně k výzvě soudu dne 27. 8. 2024 doplnila. Žalobkyně vycházela ze skutečností, že žalovaný je zaměstnán s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 23 422 Kč, jež ověřila z transakcí na bankovním účtu klienta, který měl veden u žalobkyně. Provedla lustraci žalovaného jak v insolvenčním rejstříku, tak v registru CBCB a interní evidenci klientů vždy s negativním výsledkem. V případě výdajů pak vycházela z částky 6 777 Kč. Dále uvedla, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti úvěry, které však byly úvěrovou smlouvou, jež je předmětem tohoto řízení zkonsolidovány vyjma kontokorentního úvěru s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 30 Kč a úvěru na kreditní splátkové kartě mimo ČS, a. s. s limitem 35 000 Kč a orientační splátkou 1 050 Kč. Výpočtem úvěrového zatížení bylo zjištěno, že žalovanému zbude pro jeho potřebu měsíčně 12 847 Kč k pokrytí svých životních nákladů.Co se tedy týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem plně v souladu s dikcí § 86 zákona o ochraně spotřebitele, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, což podporuje i fakt, že žalovaný po dobu 8 měsíců hradil sjednané splátky řádně a včas, pak byť se některé měsíce ocitl v prodlení, dlužnou částku vždy uhradil až do dubna roku 2023.Žalobkyně a žalovaný uzavřeli podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 680 808 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatky a úroky ve výši celkem 1 132 989 Kč v 120 pravidelných měsíčních splátkách po 9 495 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila – žalovanému poskytla peněžní prostředky dle § 2398 občanského zákoníku, žalovaný však svou povinnost – vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku 10,99 % ročně (a poplatků) dle § 2399 občanského zákoníku nesplnil.Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po dni zesplatnění dlužné částky, tj. 30. 7. 2023 dle § 1958 občanského zákoníku do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku. Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti proto vznikl dnem 30.7.2023 nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Účastníci si úrok z prodlení nesjednali, jedná se o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku tohoto rozsudku je zcela v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně tento úrok částečně zkapitalizovala a to do data 18. 3. 2024 částkou 62 735,96 Kč. Ode dne 19. 3. 2024 pak žalobkyně požaduje úrok z prodlení až do zaplacení.Soud vyhověl návrhu žalobkyně i co do smluvního úroku z úvěru ve výši 10,99 % ročně požadovaného podle § 2395 občanského zákoníku. Také tento úrok žalobkyně zkapitalizovala, a to do dne 18. 3. 2024 částkou 46 362,30 Kč. Ode dne 19. 3. 2024 pak žalobkyně požaduje úrok z prodlení až do zaplacení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 508,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 26 326 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 658 121,08 Kč sestávající z částky 10 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 470 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění, bez právního rozboru) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 250 Kč ve výši 5 932,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení uhradit k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).