9 C 302/2023-429 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 12. 2023 domáhal rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku ve výši 19 959 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z titulu škody způsobené v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím , Anonymizováno, a částku ve výši 87 721,80 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z titulu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou , Anonymizováno, řízení vedeného u , Anonymizováno, . K odůvodnění podané žaloby zejména uvedl, že dne 15. 8. 2012 vydal , Anonymizováno, výzvu, kterou jej vyzval k podání daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2011, kterou bylo podle daňového řádu zahájeno daňové řízení o dodatečném vyměření daně, a to dnem 20. 8. 2012, kdy žalobce výzvu převzal. Správce daně prováděl v rámci daňového řízení za účelem doměření daně dokazování, jehož výsledkem bylo následné vydání platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob za uvedený rok 2011, a to až dne 31. 3. 2017. Platební výměr žalobce považoval stejně jako celé daňové řízení za nezákonné, a proto rozhodnutí napadl odvoláním. Odvolací orgán provedl další dokazování a rozhodnutím ze dne 9. 5. 2018 napadený platební výměr potvrdil. Proti rozhodnutí , Anonymizováno, podal žalobce správní žalobu o přezkoumání správního rozhodnutí, které Krajský soud , Anonymizováno, vyhověl a rozsudkem ze dne 19. 8. 2020 napadené rozhodnutí , Anonymizováno, zrušil. Proti rozhodnutí krajského soudu podalo , Anonymizováno, kasační stížnost. , Anonymizováno, přes výše uvedenou kasační stížnost navíc přistoupilo k vydání nového rozhodnutí dne 3. 3. 2022, ve kterém muselo akceptovat mimo jiné i právní a skutkové závěry krajského soudu, a proto v novém rozhodnutí došlo k zásadnímu snížení vyměřené daňové povinnosti, se kterou žalobce nesouhlasil, ale s ohledem na dosavadní délku řízení, náklady, které mu v souvislosti s daňovým řízením vznikaly, a i s ohledem na jeho zhoršující se zdravotní stav, se rozhodl v dalším řízení již nepokračovat a doměřenou daň uhradil. Následně však Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu svým rozsudkem ze dne 30. 11. 2022 zrušil a krajskému soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Na základě právního názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud věc znovu posoudil a jelikož i nadále shledal porušení zákona v napadeném rozhodnutí daňových orgánů, rozsudkem ze dne 26. 1. 2023 napadené rozhodnutí , Anonymizováno, opět zrušil. Rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne 29. 3. 2023 č.j. , Anonymizováno, byl platební výměr správce daně zrušen v celém rozsahu, odvolací řízení bylo zastaveno a současně bylo zastaveno i vyměřovací řízení zahájené z moci úřední dne 20. 8. 2012. S ohledem na výše uvedené žalobce správce daně vyzval dne 3. 4. 2023 k vrácení daňového přeplatku a k úhradě úroku z nesprávně stanovené daně. Na základě této výzvy pak dne 13. 4. 2023 byla vrácena žalobci uhrazená daň. Úrok z nesprávně vyměřené daně byl vyměřen správcem daně dne 28. 4. 2023 a dne 4. 5. 2023 byl také žalobci poukázán. K tomuto datu pak žalobce vázal skončení řízení o dodatečném vyměření daně z příjmu fyzických osob za rok 2011. Daňové řízení tedy trvalo do konečného uzavření a vypořádání od 20. 8. 2012 do 4. 5. 2023, tedy 10 let 8 měsíců a 14 dnů. Žalobce považoval délku daňového řízení za nepřiměřeně dlouhou a požadoval nejen tedy zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu v podobě nepřiměřené délce řízení, ale i náhradu všech účelně vynaložených nákladů v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Tak vyčíslil vynaložené náklady řízení před správními orgány na částku 24 100 Kč. Za právní zastoupení pak bylo účtováno a žalobcem uhrazeno dne 25. 8. 2012 na 12 000 Kč (odměna a náklady 10 000 Kč a 20 % DPH 2 000 Kč) a dne 5. 12. 2017 na 12 100 Kč (odměna a náklady 10 000 Kč a 21 % DPH 2 100 Kč). Žalobce si byl vědom, že je třeba postupovat podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž celkem tedy právní zástupce žalobce vykonal v rámci zastoupení v daňovém řízení v žalobě (viz žaloba) uvedené úkony právní služby včetně nákladů v celkové tarifní hodnotě 17 652 Kč, přičemž DPH z první platby bylo podle tehdy platného zákona o DPH ve výši 20 %, tj. 2 000 Kč a poté 21 % z druhé úhrady, tj. 1 607 Kč, celkem pak žalobce u žalované uplatnil škodu ve výši 21 259 Kč. Žalovaná přiznala žalobci na náhradu škody toliko částku 1 300 Kč, tedy žalobou uplatil škodu ve výši 19 959 Kč. Za nepřiměřenou délku řízení pak požadoval žalobce částku ve výši 150 000 Kč, přičemž žalovaná mu přiznala a vyplatila částku nemajetkové újmy 62 278,20 Kč s tím, že tedy žalobou uplatnil nárok na částku 87 721,80 Kč. Žalovaná obdržela žádost na odškodnění žalobce dne 23. 6. 2023, přičemž dne 18. 12. 2023 obdržel stanovisko žalované ze dne 13. 12. 2023 č. j. , Anonymizováno, , kterým byly nároky uznány za důvodné pouze zčásti, když mu byla přiznána částka 1 300 Kč jako náhrada škody a částka 62 278,20 Kč odpovídající nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku řízení. Ačkoliv žalovaná souhlasila s tím, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, avšak žalovaná při výpočtu přiměřeného zadostiučinění vycházela z minimální částky za 1 rok řízení, tj. 15 000 Kč. Délku řízení zkrátila do doby právní moci vydaného posledního rozhodnutí, tj. do 29. 3. 2023. Základní částku modifikovala tím, že ji snížila pro právní a procesní složitost, a naopak navýšila s ohledem na postup státu a průtahy, fakticky ji tedy snížila o 20 %. Nakonec žalovaná ještě snížila vypočtenou částku 115 299,20 Kč o dalších 53 021 Kč, s odůvodněním, že tato částka byla vyplacena jako zaplacené úroky správcem daně z nesprávně stanovené daně z příjmu fyzických osob, a to s odvoláním na ustanovení § 251d daňového řádu. Ani s těmito závěry žalované žalobce nesouhlasil.2. Za žalovanou , Anonymizováno, v této věci jednala , Anonymizováno, , a to podle § 6 odst. 2 písm. b), zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „OdpŠk“), neboť k tvrzené škodě (majetkové újmě) a nemajetkové újmě mělo dojít v rámci daňového řízení před , Anonymizováno, , když zdejší soud tak byl i místně příslušný pro projednání a rozhodnutí o podané žalobě s ohledem na místo vzniku škody a nemajetkové újmy.3. Žalované byla doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření dne 26. 1. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Žalovaná pak ve svém podání soudu ze dne 23. 2. 2024 sdělila, že s požadovanými částkami ze strany žalobce nesouhlasí. Žalovaná učinila nesporným, že v případě samotné délky řízení se fakticky jednalo o nepřiměřenou délku řízení, tedy souhlasila s žalobcem ohledně nesprávného úředního postupu, stejně tak souhlasila s žalobcem v tom, že došlo v rámci daňového řízení k nezákonnému rozhodnutí správce daně, které bylo zrušeno. Žalovaná se za nezákonné rozhodnutí omluvila, stejně tak i za nepřiměřenou délku řízení, avšak vyplatila mu 1 300 Kč a 62 278,20 Kč. Žalovaná neshledala důvody pro vyplacení vyšších částek. Za účelně vynaložené náklady považovala tedy toliko částku mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby v hodnotě 1.000 Kč, a to písemné podání ve věci samé, tj. podání odvolání proti rozhodnutím správce daně podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, a náhradu hotových výdajů spočívající v paušální částce ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Ostatní náklady, které žalobce vynaložil na zastoupení v průběhu nalézacího řízení, lze s ohledem na jejich účel považovat za vynaložené v souladu s plněním povinností daňového subjektu v rámci správy daní. Náklady požadované žalobcem podle žalované nesplňovaly podmínku § 31 odst. 1 OdpŠk a nemohly tak být předmětem náhrady nákladů hrazených v souvislosti s řízením, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. Podle § 107 odst. 1 daňového řádu platí, že náklady řízení vzniklé osobě zúčastněné na správě daní nenese správce daně, tyto osoby si nesou své náklady vzniklé v souvislosti se správou daní samy. Pokud šlo o nárok na náhradu nemajetkové újmy, pak vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp.zn. Cpjn 206/2010, a výši přiměřeného zadostiučinění stanovila podle algoritmu uvedeného v tomto rozhodnutí částkou 144 124 Kč (2 × 7 500 Kč, 8 × 15 000 Kč, 7 měsíců 8 750 Kč a 9 dnů 374 Kč). Dále pak žalovaná při stanovení kompenzace přihlédla ke konkrétním okolnostem případu podle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Žalovaná v tomto případě dospěla k závěru, že je na místě základní odškodnění modifikovat a po zohlednění právní, procesní a skutkové složitosti řízení (zejména počet instancí a orgánů, které ve věci rozhodovaly