2 C 119/2024-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 033,41 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně od 26. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že dne 4. 9. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , jméno FO, se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla , jméno FO, žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku celkem 40 033,41 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději dne 25. 4. 2024. Žalovaný své povinnosti vyplývající z citované smlouvy nesplnil, dlužnou částku ani přes upomínání neuhradil, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , jméno FO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému na základě Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice ze dne 4. 9. 2023 uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku bezhotovostními převody revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 40 000 Kč, který měl žalovaný hradit včetně sjednaných úroků a poplatků v měsíčních splátkách. Úvěr byl splatný dne 25. 4. 2024. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru a RPSN činila 299,98 %., Anonymizováno, Právní předchůdkyně žalobkyně své povinností plynoucí jí ze smlouvy splnila, když žalovanému poskytovala požadované částky, žalovaný však nikoliv, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 24. 4. 2024 činila dlužná částka 40 033,41 Kč (15 269,29 Kč na jistině, 1 500 Kč na poplatcích a 23 264,12 Kč na úrocích). Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil a to ani přes upomínání, naposledy výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2024. Potvrzením , právnická osoba, . ze dne 29. 10. 2024 bylo prokázáno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a na tento účet byly připisovány platby od právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před zavřením smlouvy sdělila, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v registrech ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Dále sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala výpočtem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji a klientům musí zůstat alespoň částka odpovídající životnímu minimu. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutečností týkajících se uzavření úvěrové smlouvy, rozkladu dlužné částky a také zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně, jakkoliv ověřovala příjmy a výdaje žalovaného ani z jakých konkrétních skutečností právní předchůdkyně žalobkyně vycházela. Vycházela-li právní předchůdkyně žalobkyně pouze z tvrzených skutečností, neposuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 269,29 Kč, a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 15 269,29 Kč.V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (poplatky, úrokyní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě, splatnost pohledávky nastala dne 25. 4. 2024 a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky již 13. 5. 2024 předžalobní výzvou, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.