2 C 47/2025-58 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 700 Kč (skládající se z dlužné: jistiny 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 440 Kč a smluvní pokuty 2 260 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 18. 7. 2024 do 28. 2. 2025) s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 18. 7. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 19. 6. 2024 uzavřela s žalovaným prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně, na jeho účet částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru 4 440 Kč do 17. 7. 2024, což však ani přes upomínání neučinil, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 19. 6. 2024 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému po ověření jeho totožnosti bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, , v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru 4 440 Kč vrátit do 28 dnů od poskytnutí, tj. do 17. 7. 2024. RPSN činila 742 %. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani po upomínání, včetně předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2024 odeslané téhož dne.Žalobkyně již v žalobě předestřela, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, kdy tyto skutečnosti následně doplnila podáním ze dne 6. 6. 2025, kde uvedla, že vycházela ze skutečností uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, tedy z měsíčního příjmu žalovaného 27 087 Kč, nákladů na bydlení 9 500 Kč, jiných finančních závazků 3 500 Kč, tedy pravidelných měsíčních výdajů 13 000 Kč. Zjištěné údaje pak byly ověřeny výpisy z účtu žalovaného, kdy bylo zjištěno, že v období od 6/2023 do 6/2024 činil průměrný součet příjmů žalovaného několik desítek tisíc Kč a průměrný debetní obrat činil cca 35 000 Kč. Výdaje deklarované žalovaným odpovídaly předloženým dokladům. V úvahu vzala žalobkyně pouze pravidelné výdaje s odůvodněním, že zbytné výdaje bude muset žalovaný omezit, aby byl schopen úvěr splatit. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech EUCB a REPI s pozitivní úvěrovou historií.Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Žalobkyně sice vycházela ze skutečnosti, že žalovaný má příjem v průměrné výši 27 087 Kč a finanční závazky ve výši 13 000 Kč, kdy jeho měsíční kreditní obrat činil několik desítek tisíc Kč a debetní obrat 35 000 Kč, nicméně se řádně nezabývala skutečností, za co jsou výdaje vydávány. Pokud by tak učinila (měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného), zjistila by, že žalovaný je osobou hrající hazardní hry, tzv. „gambler“, což vyplývá z předloženého výpisu kontomatik, kde jsou tyto platby označeny jako „gambling“. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který na dlužnou částku neuhradil ničeho.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a zejména pak výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč, a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 10 000 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky již předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2024 má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 265,30 Kč, přičemž tato částka představuje 11,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 700 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 20. 12. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 20. 12. 2024 a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 2. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).