29 C 29/2025-18 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s tím, že manželství je natolik rozvrácené, že jej nelze obnovit. Manželství je ryze formální svazek, přičemž od , Anonymizováno, spolu manželé nežijí. Důvodem jsou dlouhodobé rozpory v partnerském vztahu a v pohledu na jeho fungování a výchovu dětí.2. Manžel s rozvodem nesouhlasil s tím, že manželství není natolik rozvrácené, aby nemohlo pokračovat, a že důvody uvedené v návrhu nejsou pravdivé či jsou záměrně prezentovány tendenčně. Tvrdil, že si není vědom žádných dlouhodobých rozporů, které by svým jednáním vyvolal, a odmítal jakákoli obvinění z , Anonymizováno, či , Anonymizováno, Naopak zdůraznil, že se vždy staral o rodinu po finanční i materiální stránce a snažil se naplňovat přání manželky a dětí bez výčitek či podmínek. Odmítal tvrzení, že by výchovné spory byly hlavním důvodem rozpadu manželství, a nechápal své menší zapojení do domácích prací jako zásadní problém. Poukazoval na to, že rodinné finance spravovala manželka, která měla přístup k veškerým prostředkům, a až v poslední době si sama zřídila vlastní účet a oddělila hospodaření. Zdůraznil také, že odstěhování manželky z rodinného domu v , Anonymizováno, bylo jejím svobodným rozhodnutím a otázka rozdělení majetku dosud nebyla mezi manželi projednána, neboť manželka ji chce řešit až po rozvodu.3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že manželé uzavřeli dne , datum, ve farním kostele svatého , adresa, manželství [viz oddací list]. Z manželství se narodily , Anonymizováno, děti [viz rodné listy]. O úpravě jejich výchovy a výživy na dobu po rozvodu bylo pravomocně rozhodnuto zdejším soudem [viz rozsudek Okresního soudu v Uherském , adresa, ze dne , datum, , , Anonymizováno, , s doložkou právní moci]. Z výslechu manželky soud zjistil, že dle manželky jsou příčinou rozpadu zásadní rozdíly v jejich pohledu na soužití, které se postupem času prohlubovaly. Podle její výpovědi je manžel , Anonymizováno, přičemž jeho projevy se zvláště po narození dětí stupňovaly do té míry, že pro ni soužití bylo nadále neúnosné. Manželka zdůraznila, že se opakovaně snažila manžela upozornit na problémy ve vztahu, avšak bez odezvy. Její návrh , Anonymizováno, odmítl s tím, že veškerý problém spočívá na její straně a je na ní, aby jej vyřešila. Poté, co manžel odmítl jakoukoli snahu o nápravu vztahu, rozhodla se omezit společné soužití – nejprve se přestěhovala z ložnice, což považovala za jasný signál narůstajícího odcizení, a následně začala aktivně hledat samostatné bydlení. Již , Anonymizováno, měla zajištěno ubytování a od , Anonymizováno, žije odděleně. Z její výpovědi dále vyplynulo, že ačkoli účastníci nakonec společně , Anonymizováno, , tento krok nepřinesl žádný pozitivní výsledek. Manželka uvedla, že i přes snahu hledat důvody pro zachování manželství nenašla žádné reálné možnosti jeho obnovy. Přestože se ji manžel stále snaží kontaktovat, vnímá, že jejich vztah je již nevratně ukončen a další setrvání v manželství má negativní dopad i na její , podezřelý výraz, [viz výslech manželky].4. Manžel vypovídat odmítl. Soud respektuje zásadu autonomie vůle účastníků řízení a jejich procesní práva, a proto jej k výpovědi nenutil. Tento přístup je v souladu s ústavními principy, zejména s právem jednotlivce nepřispívat k vlastnímu procesnímu postihu či ke svému znevýhodnění v řízení.5. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 tohoto ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k přesvědčení, že manželství účastníků je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze obnovení soužití manželů očekávat. O existenci tohoto rozvratu svědčí zejména skutečnost, že účastníci spolu již delší dobu nežijí ve společné domácnosti, přičemž manželka se od , Anonymizováno, odstěhovala do samostatného bydlení. Podle její výpovědi vedly k rozpadu manželství zásadní rozdíly v pohledu na soužití, které se postupně prohlubovaly. Manželka uvedla, že se snažila manžela opakovaně upozornit na problémy, avšak bez odezvy, a že jeho chování, zejména projevy , Anonymizováno, , postupně vyústilo v neúnosnost společného soužití. Manžel relativizoval sdělení manželky a artikulované důvody, avšak blíže se k věci nevyjádřil, konkrétní polemiku s konkrétními sděleními manželky nevedl. Lze ovšem konstatovat, že manželství rozvráceno je a kořenovou příčinou bude nejspíše rozdíl povah, jenž se následně projevil v řadě dalších oblastí.7. Soud vzal v úvahu, že účastníci se , Anonymizováno, , avšak bez pozitivního výsledku. Z výpovědi manželky dále vyplynulo, že i přes snahu nalézt důvody pro zachování manželství nenašla žádné reálné možnosti jeho obnovy. S ohledem na tyto skutečnosti soud shledal, že rozvrat manželství je trvalý a nenapravitelný a že manželství účastníků splňuje podmínky pro jeho rozvod podle § 755 odst. 1 o. z. Soud se proto dále zabýval tím, zda z provedeného dokazování vyplynuly takové mimořádné okolnosti, které by ve smyslu ustanovení § 755 odst. 2 o. z. svědčily ve prospěch zachování manželství.8. V řízení o rozvod manželství se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 277/2009), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014), přičemž absentující tvrzení nelze nahradit ani dokazováním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2953/2009, a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1396/2010, a nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12).9. Soud sám důvody aplikace tvrdostní klauzule (§ 755 odst. 2 o. z.) neshledal, a proto manžela vyzval postupem podle § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, aby tvrdil a označil důkazy k prokázání jejich existence. Manžel při jednání soudu , datum, k poučení sdělil, že nic takového není.10. Námitky manžela vůči rozvodu obsažené v jeho vyjádření nepředstavují důvody pro zachování manželství, ale spíše polemiku ohledně příčin jeho rozvratu. Ačkoli zpochybňuje tvrzení manželky, nepopírá samotný fakt, že manželství již nefunguje a že manželka usiluje o jeho ukončení. Z dokazování vyplynulo, že se manžel opakovaně odmítl zabývat výhradami manželky k jejich soužití, nereagoval na její výzvy k řešení vztahových problémů , Anonymizováno, . Skutečnost, že se dle jeho názoru o rodinu materiálně staral, nemění nic na tom, že vztah byl narušen. Eventuální vůle manžela projevená ve vztahu k zachování manželství na tom nemůže nic změnit, neboť rozvrat manželství je dán i tehdy, projeví-li vůli dál v manželském soužití nesetrvat i pouze jeden z manželů.11. S ohledem na splnění všech zákonem stanovených předpokladů soud tedy podle § 755 odst. 1 o. z., za současně přijatého závěru o neexistenci okolností uvedených v § 755 odst. 2 o. z., manželství účastníků rozvedl.12. V souladu s § 23 z. ř. s. soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení nebyly zjištěny takové okolnosti souzeného případu, které by přiznání náhrady nákladů některému z účastníků odůvodňovaly.