29 C 80/2024-17 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu , datum, , domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, se žalovanému zavázala poskytnout úvěrový rámec ve výši , částka, , z něhož část poskytla, avšak žalovaný své povinnosti řádně neplnil, a proto se zaplacení dluhu ze smlouvy domáhá touto žalobou.2. Žalovaný sdělil, že u žalobkyně již v minulosti měl jeden úvěr, který vymáhali vymahači, později sjednal projednávaný úvěr. Dluh neplnil, protože se dostal do dluhové spirály mikropůjček. Vše bylo řešeno online, v době sjednávání se věnoval hazardu, co částečně přetrvává dosud. V době sjednávání měl i další úvěry, co plynulo z výpisu, který poskytl žalobkyni.3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně se zavázala smlouvou č. , hodnota, z , datum, poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, [viz smlouva], z níž skutečně poskytla částku , částka, [viz výpis z účtu]. Žalovaný neplnil smluvní podmínky, a proto žalobkyně úvěr k , datum, zesplatnila [viz zesplatnění]. Žalobkyně disponuje výpisem z účtu žalovaného za období července 2022, z něhož plyne, že počáteční zůstatek činil (, Anonymizováno, ) , částka, , kreditní obrat , částka, , debetní obrat , částka, a konečný zůstatek (, Anonymizováno, ) , částka, . Dále z výpisu plyne, že žalovaný na protiúčet , Anonymizováno, poslal dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , tedy celkem , částka, ; na protiúčet , Anonymizováno, poslal dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , tedy celkem , částka, ; na protiúčet , Anonymizováno, poslal dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , tedy celkem , částka, ; na protiúčet , právnická osoba, . poslal dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , tedy celkem , částka, a na protiúčty , Anonymizováno, a , právnická osoba, poslal celkem , částka, . Celkové výdaje za sledované období činily , částka, . Dne , datum, žalovanému přišel úvěr od , právnická osoba, ve výši , částka, , z položek je patrné, že jiné úvěry splácel, a to výslovně jako splátku úvěru a dále na protiúčet , Anonymizováno, viz výpis z účtu], o němž soud z úřední činnosti ví, že je také nebankovní poskytovatel zápůjček.4. Podle § 1879 č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž řádné neposouzení úvěruschopnosti zakládá absolutní neplatnost příslušné smlouvy [srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK, věc C-679/18]. Bylo tedy povinností banky posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pro závěr o neplatnosti smlouvy v důsledku absence řádného posouzení úvěruschopnosti musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut). Neplatnost smlouvy nemůže být založena výlučně na porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost (neprověření dlužníkem uváděných výdajů, resp. absence zjišťování reálných výdajů), aniž by soud vzal v úvahu, zda dlužník byl schopen úvěr splatit. Způsob a rozsah posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se v konkrétních případech bude lišit, neboť se vždy jedná o posouzení individuální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).10. Soud uzavřenou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, s ohledem na skutkový stav hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, jak vyžaduje § 86 odst. 1 téhož zákona.11. Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěrový rámec, přičemž z dokladů, které měla k dispozici, nepochybně plyne, že žalovaný má další finanční závazky (, Anonymizováno, ) a většina jeho příjmů a výdajů se týká , Anonymizováno, (, Anonymizováno, . Zůstatky žalovaného jsou na začátku i konci , Anonymizováno, , na protiúčty, z nichž je patrné, že se jedná o , Anonymizováno, odešlo takřka , Anonymizováno, , přičemž i u dalších položek lze spekulovat, kam vlastně směřovaly, a co za částky žalovaný pořizoval. Žalovaný připomněl, že již první úvěr od žalobkyně po něm vymáhali vymahači, co nepochybně ilustruje jeho horší platební morálku. Již z těchto indicií bylo zřejmé, že žalovanému žádný úvěr být poskytnut neměl, neboť úvěrové produkty zjevně využívá k sázení.12. Soud proto uzavírá, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona, jelikož žalobkyně neověřila příjem žalovaného dostatečným způsobem, nezhodnotila jeho finanční závazky v plném rozsahu a navíc neověřila reálnou výši jeho výdajů, když je zřejmé, že žalovaný musí pořizovat i kupříkladu potraviny či zajisti své bydlení, nic takového ze spisu ovšem neplyne.13. Soud zde vychází z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v jehož odůvodnění bylo uvedeno, že „…na základě výše uvedeného učinil dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“14. Všechny shora popsané skutečnosti měly u ža