3 C 283/2024-41 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení částky 24 000 Kč z titulu neuhrazeného nájemného za měsíce duben až červen 2024 dle nájemní smlouvy ze dne , datum, . Na základě nájemní smlouvy se žalovaná zavázala za užívání bytu na adrese , adresa, v , adresa, hradit měsíčně nájemné ve výši 8 000 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v prodlení s úhradou těchto tří měsíců, vyzvala žalobkyně žalovanou dne , datum, k úhradě dluhu.2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, ve kterém uvedla, že všechny měsíce, tedy duben, květen i červen 2024 bylo nájemné zaplaceno majiteli rodinného domu, tedy panu , jméno FO, , a to v hotovosti. , jméno FO, si přebíral vždy částku 9 000 Kč, ale na částku nebyl nikdy vydán doklad o zaplacení. Dále žalovaná uvedla, že nechápe, proč by měla hradit nájemné i za červen, když v tu dobu již bydlela v novém bydlišti, kde měla od , datum, novou nájemní smlouvu. Žalovaná také odkazovala na to, že o žádném dluhu se nic neuvádělo v předávacím protokolu k předmětnému bytu.3. Žalobkyně k odporu žalované uvedla, že i nadále trvá na tom, že za poslední tři měsíce trvání nájemního vztahu nebylo nájemné uhrazeno. Povinnost hradit nájemné není ukončena tím, že žalovaná uzavře jinou nájemní smlouvu, jak uváděla ve svém odporu. To, že předávací protokol neobsahuje údaje o výši dlužného nájemného nic neprokazuje, neboť účelem takového protokolu je pouze deklarovat předání předmětu nájmu, eventuálně stavu takového pronajatého prostoru.4. Žalovaná doplnila, že nájemné bylo hrazeno vždy na začátku měsíce kolem druhého nebo třetího dne, a to v hotovosti panu , jméno FO, . Stejně tak platila i nájemné za předchozí měsíce. Potvrzení však nikdy nedostala, neboť pan , jméno FO, k jejímu dotazu vždy říkal, že si věří a že to není potřeba. Za duben a květen 2024 zaplatila vždy po 9 000 Kč, kdy 8 000 Kč bylo nájemné a 1 000 Kč na vodné a stočné. Za červen však uhradila pouze 4 000 Kč s tím, že k nájemnému byla na začátku složena akontace ve výši 4 000 Kč a ona mu proto řekla, že si má složenou akontaci započítat. Dvakrát v těchto měsících hradila nájemné doma a jednou u prodejny Billa.5. Žalobkyně k tvrzení o existenci akontace ve výši 4 000 Kč uvedla, že žádná taková částka z nájemní smlouvy nevyplývá.6. Soud z předložených listinných důkazů a výslechů svědků dospěl k následujícím skutkovému závěru:Strany mezi sebou dne , datum, uzavřely smlouvu, na základě které byl žalované na dobu určitou od , datum, do , datum, poskytnut k užívání byt na adrese , adresa, , a to za částku 8 000 Kč měsíčně v hotovosti s povinností hradit i zálohu za vodné ve výši 1 000 Kč (Smlouva o nájmu ze dne , datum, ). Strany se nedohodly na složení kauce (smlouva o nájmu). Dne , datum, došlo k ukončení užívání bytu (Předávací protokol). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dne , datum, (předžalobní výzva ze dne , datum, , podací stvrzenka, kopie obálky). Nájemné bylo předáváno jak v hotovosti, tak na účet žalobkyně (výslech jednatele žalobkyně, svědka , jméno FO, , svědka , jméno FO, a , jméno FO, ). Jednatel žalobkyně vypověděl, že nájemné za měsíce duben–červen 2024 od žalované neobdržel. Svědci , jméno FO, a , jméno FO, vypovídali každý odlišně od tvrzení žalované o tom, že ona sama hradila nájemné ve všech třech posledních měsících v hotovosti. , jméno FO, uvedl, že v jednom z těch měsíců hradil nájemné on sám a , jméno FO, uvedla, že v jednom z těch měsíců hradila matka nájemné na bankovní účet žalobkyně. Ani jeden ze svědků včetně žalované neuvedli, ve kterém měsíci mělo dojít k úhradě mimo byt u Billy; ve kterém měsíci měl nájemné hradit svědek , jméno FO, a kdy měla žalovaná poslat nájemné bezhotovostně. Svědci vypovídali rozporně i o tom, jakým způsobem hradila žalovaná některé nájemné bezhotovostně, kdy , jméno FO, uváděl, že to bylo složenkou s ohledem na exekuci a , jméno FO, označila internetové bankovnictví. Oproti tvrzení žalované, že hradila celkem 9 000 Kč, svědek , jméno FO, tvrdil, že na nájemném hradil necelých 9 000 Kč a svědkyně , jméno FO, viděla předávání částky 8 000 Kč. Ke kauci (žalovanou označené jako akontace) uvedl svědek , jméno FO, , že byla předána, ale neznal její výši. Svědkyně , jméno FO, výši kauce neuvedla vůbec, ale s tím, že o ní ví od začátku. Jednatel žalobkyně sice nejdřív uvedl, že kauce asi složena byla ve výši 4 000 Kč, nicméně následně prohlásil, že si to s ohledem na množství pronajímaných nemovitostí nepamatuje a toto za něj řeší asistent. Soud považoval svědecké výpovědi rodinných příslušníků žalované za nevěrohodné s ohledem na rozpory mezi nimi, a to jak navzájem, tak i oproti tvrzením žalované. Svědci sice tvrdili stejně jako žalovaná, že nájemné bylo uhrazeno, nicméně neshodli se v částkách, kdo nájemné za sporné měsíce hradil a ani na tom, jakým způsobem došlo k úhradě. Soud nemá za prokázané ani tvrzení o složené kauci, kdy takový závazek z nájemní smlouvy vůbec nevyplývá a svědecky žalovaná toto tvrzení neprokázala věrohodně. Žalovaná tedy v průběhu řízení neprokázala své tvrzení, že dlužnou částku žalobkyni uhradila, ani že byla složena kauce.7. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8. Dle ustanovení § 2246 odst. 1 o. z. strany si ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.9. Podle ustanovení § 197 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu při posouzení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech dle ustanovení § 132 o.s.ř. a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci posoudil soud smluvní vztah jako nájemní smlouvu na nájem bytu, kdy žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 2201 a násl. občanského zákoníku. Smlouva byla shledána platnou. Ze strany žalobkyně byl smluvní závazek splněn řádně, neboť poskytla žalované dohodnutý byt a byla tedy oprávněna domáhat se splnění povinnosti na straně žalované spočívající v hrazení nájemného. Žalovaná však neprokázala, že by svým závazkům ze smlouvy o nájmu dostála, tedy neprokázala, že zaplatila dohodnuté nájemné v celkové výši 3 x 8 000 Kč za měsíce duben–červen 2024. Zároveň ani neprokázala existenci kauce ve výši 4 000 Kč, kdy takové ujednání ze Smlouvy o nájmu vůbec nevyplývá a nebylo prokázáno ani její složení. Žalovaná měla možnost hradit nájemné na bankovní účet uvedený v nájemní smlouvě a dle svědků tak i několikrát učinila, byť sama toto netvrdila. Pokud v případě hotovostní úhrady neobdržela od žalobkyně požadované potvrzení, bylo zcela na její úvaze, zda bude nájemné i příště hradit v hotovosti, nebo prokazatelně na bankovní účet. Tvrzení žalované o úhradách nájemného a kauce prokázáno nebylo. Soud tedy vzal nárok žalobkyně za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu, když uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku v požadované výši 24 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poukázala na svou nepříznivou finanční situaci a žalobkyně s případnou úhradou dluhu ve splátkách souhlasila, soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh v 6 splátkách nejpozději do 6 měsíců pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky. Soud stanovil minimální hranici splátky ve výši 4 000 Kč, kdy v okamžiku rozhodnutí nebylo možné určit přesnou výši splátek s ohledem na povinnost žalované hradit také úroky z prodlení, které je možné vyčíslit až k okamžiku úhrady jistiny dluhu. S ohledem na zjevnou nesprávnost v části výroku I. týkající se splatnosti dluhu soud samostatným usnesením opraví text tohoto výroku.11. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinna v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. U požadovaného úroku z prodlení je na místě stanovit jeho výši v souladu s předpisy občanskoprávními, a to dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, která úrok z prodlení z dlužných částek požaduje ode dnů následujících po splatnosti jednotlivých částek nájemného.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 542,65 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému nálež