3 C 5/2025-96 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni částku 44 759,54 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve , Anonymizováno, splátkách po , částka, . Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 43 959,54 Kč také smluvní úrok z úvěru ve výši 5 347,82 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 712,45 Kč, poplatky ve výši 800 Kč a úrok z prodlení úrok z úvěru od , datum, do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 30. 9. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací od žalovaného, kdy jeho příjem byl zjišťován z výpisu z účtu vedeného u , Anonymizováno, , jež činil za únor , Anonymizováno, částku , částka, a za březen , Anonymizováno, částku , částka, . Výdaje u žalovaného zjistila žalobkyně z účtu ve výši , částka, , přičemž vycházela také z informací od žalovaného. Příjmy a výdaje porovnávala s údaji o životním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva. Výslednou platební kapacitou zjištěnou žalobkyní byla částka , částka, . Dále prověřovala žalovaného v bankovních a nebankovních registrech V době uzavření smlouvy měl žalovaný pouze jeden další existující kontrakt, na jehož jistinu mu zbývalo zaplatit , částka, a žalovaný u něj nebyl v prodlení. Celkově na dluh žalovaný uhradil 14 052,13 Kč.4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání, soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne , datum, uzavřeli Smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 50 000 Kč (předsmluvní informace, formulář, smlouva, dodatek ke smlouvě, obchodní podmínky, sazebník výpis, běžného a úvěrového účtu). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem v měsíčních splátkách po , částka, . Před uzavřením smlouvy měl žalovaný příjem v březnu , Anonymizováno, ve výši , částka, a v únoru , Anonymizováno, ve výši , částka, (výpis z účtu). Žalovaný byl v prodlení s úhradou a žalobkyně úvěr zesplatnila (upomínky, dodejka, oznámení z , datum, , dodejka). V únoru , Anonymizováno, měl žalovaný celkové příjmy na účtu , částka, a celkové výdaje , částka, , v měsíci březnu , Anonymizováno, měl žalovaný celkové příjmy , částka, a celkové výdaje , částka, , přičemž soud za příjem nepočítal vyplacený úvěr 50 000 Kč (výpisy z účtu). Za období ledna , Anonymizováno, nebyl pohyb na účtu žalovaného v podstatě žádný. V době uzavření smlouvy měl žalovaný jeden existující smluvní závazek se splátkou , částka, měsíčně (výpis závazků). Celkově žalovaný na dluh uhradil částku 14 052,13 Kč (přehled plateb). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru (upomínka z 30. 9. 2024, podací arch).5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela jak z údajů od žalovaného, tak z jeho výpisů z účtu a statistických dat, podpořených zkoumáním různých registrů. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že prověřování úvěruschopnosti nebylo řádné, neboť pokud by tak žalobkyně činila, pak by dospěla závěru, že příjmy žalovaného se v podstatě rovnaly jeho výdajům a tudíž nebyl prostor pro další splátku ve výši téměř , částka, . Průměrně byly příjmy žalovaného cca , částka, . Při existující splátce jiného úvěru ve výši 1 064 Kč a za situace, kdy žalovanému na účtu měsíčně v podstatě nic nezbývalo, muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný není schopen úvěr splatit, což se následně i potvrdilo, když žalovaný uhradil v plné výši pouze 5 splátek. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 14 052,13 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 35 947,87 Kč. S ohledem na novou judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 9. 2024, neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 248,65 Kč, přičemž tato částka představuje 31,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v