ECLI: ECLI:CZ:OSUH:2025:9.C.83.2025.1 Datum: 2025-06-17 Předmět: o 26.044 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 9 vyhl. č. 82/2011 Sb.", "§ 49 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 13 z. č. 177/1996 Sb.", "§ 49 z. č. 458/2000 Sb.", "§ 51 z. č. 182/2006 Sb.", "§ 513 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1 z. č []
O co šlo: o 26.044 Kč s příslušenstvím (["§ 9 vyhl. č. 82/2011 Sb.", "§ 49 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 13 z. č. 177/1996 Sb.", "§ 49 z. č. 458/2000 Sb.", "§ 51 z. č. 182/2006 Sb.", "§ 513 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 044 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 044 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že žalovaný na odběrném místě , Anonymizováno, na adrese , adresa, odebíral na základě smlouvy s dodavatelem , právnická osoba, ., elektřinu, avšak smluvní vztah byl k datu 30. 9. 2023 ukončen. Elektroměr byl uvnitř nemovitosti a žalovaný žalobkyni v rozporu s § 49 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v platném a účinném znění, (dále jen EZ), neumožnil demontáž elektroměru. K odběru elektřiny od ukončení smlouvy nemělo nadále docházet, avšak žalovaný neumožnil odpojení elektroměru a odebíral elektřinu až do data 12. 8. 2024, kdy se žalobkyni po několika předcházejících neúspěšných pokusech o demontáž elektroměru, podařilo za aktivní účasti spolumajitele domu , jméno FO, odpojit elektroměr s tím, že bylo bezpečně zjištěno, že odběrné místo užíval pouze žalovaný. Jednáním žalovaného došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu § 51 odst. 1 písm. a) EZ od 1. 10. 2023 do 12. 8. 2024. Neoprávněný odběr byl žalovanému vyúčtován fakturou č. , hodnota, ze dne 3. 9. 2024 znějící na částku ve výši 26 044 Kč a splatnou k datu 17. 9. 2024, přičemž množství neoprávněně odebrané elektřiny bylo stanoveno na základě získaných hodnot z elektroměru, kdy rozdíl mezi konečným stavem ke dni skončení smluvního vztahu a zjištěným k datu 12. 8. 2024 činil 0,971 MWh elektřiny za období od 1. 10. 2023 do 12. 8. 2024. Žalobkyně vypočetla vzniklou škodu v souvislosti s neoprávněným odběrem elektrické energie v souladu s příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 359/2020 Sb., když žalobkyně měla nárok nejen na částku za neoprávněně provedený odběr, ale rovněž také na škodu spočívající v účelně vynaložených nákladech ve výši 10 858 Kč a DPH ve výši 21 % odpovídající částce ve výši 4 520,04 Kč. Žalovaný nic neuhradil ani po doručování výzvy ze dne 9. 10. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 16. 5. 2025.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2025 č.j. 9 C 83/2025-22 byli žalobkyně i žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 16. 5. 2025 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně se k této výzvě rovněž nevyjádřila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že žalobkyně i žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění: ze Zápisu o provedené kontrole odběrného místa ze dne 12. 8. 2024 zjistil, že dne 12. 8. 2024 byl žalobkyní zjištěn neoprávněný odběr elektrické energie delší než 10 pracovních dnů na adrese , adresa, , , Anonymizováno, , ze strany žalované jako odběratele s tím, že žalovaný nebyl této kontrole přítomen, ale byl přítomen vlastník nemovitosti , jméno FO, , který v Potvrzení ze dne 26. 8. 2024 stvrdil, že od 1. 10. 2023 do 12. 8. 2024 odebíral bezesmluvně elektřinu žalovaný. Byl proveden soupis všech spotřebičů a zdokumentování těchto spotřebičů v místě neoprávněného odběru, který trval od 1. 10. 2023 do 12. 8. 2023, kdy došlo k odpojení načerno provedeného připojení. Z podkladů pro výpočet výše škody bylo zjištěno, že výpočet žalobkyní požadované částky vycházel z vypočtené spotřeby podle hlavního jističe a rozdílem vypočtenou spotřebou a změřenou spotřebou elektroměrem ze dne 12. 8. 2024, přičemž bylo zjištěno, že množství neoprávněně odebrané elektřiny bylo stanoveno na základě získaných hodnot z elektroměru, kdy rozdíl mezi konečným stavem ke dni skončení smluvního vztahu a zjištěným k datu 12. 8. 2024 činil 0,971 MWh elektřiny za období od 1. 10. 2023 do 12. 8. 2024. Žalobkyně vypočetla vzniklou škodu v souvislosti s neoprávněným odběrem elektrické energie v souladu s příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 359/2020 Sb., když žalobkyně měla nárok nejen na částku za neoprávněně provedený odběr, ale rovněž také na škodu spočívající v účelně vynaložených nákladech ve výši 10 858 Kč a DPH ve výši 21 % odpovídající částce ve výši 4 520,04 Kč. Dluh vznikl z důvodu neoprávněného odběru elektřiny podle § 51 EZ. Neoprávněný odběr byl žalovanému vyúčtován fakturou č. , hodnota, ze dne 3. 9. 2024 znějící na částku ve výši 26 044 Kč a splatnou k datu 17. 9. 2024 s tím, že vyzvala žalovaného k úhradě dluhu za neoprávněný odběr elektřiny výzvou ze dne 9. 10. 2024 (včetně poštovního podacího archu), v níž jej upozornila na možnost soudního vymáhání dluhu.6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat.8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:9. Podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) EZ neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb., při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněné odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny.11. Z provedených důkazů a po podřazení pod výše uvedená ustanovení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaný na odběrném místě , Anonymizováno, na adrese , adresa, odebíral na základě smlouvy s dodavatelem , právnická osoba, ., elektřinu, avšak smluvní vztah byl k datu 30. 9. 2023 ukončen. Elektroměr byl uvnitř nemovitosti a žalovaný žalobkyni v rozporu s § 49 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v platném a účinném znění, (dále jen EZ), neumožnil demontáž elektroměru. Jednáním žalovaného došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu § 51 odst. 1 písm. a) EZ od 1. 10. 2023 do 12. 8. 2024. Neoprávněný odběr byl žalovanému vyúčtován fakturou č. , hodnota, ze dne 3. 9. 2024 znějící na částku ve výši 26 044 Kč a splatnou k datu 17. 9. 2024. Žalobkyni vznikl i nárok na zákonný úrok z prodlení. Ve smyslu totiž § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl řádně vyzván žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.)12. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 042 Kč, a dále v přiznané náhradě nákladů řízení žalobkyně za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014 sp.zn. Pl.ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za předžalobní upomínku, přípravu a podání žaloby, tedy 600 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 1 642 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ. (výrok II.)