9 C 92/2025-23 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 31 570,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 570,64 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným Smlouvu , Anonymizováno, , tj. smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě žádosti žalovaného a na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobkyně , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, který žalovaný řádně nehradil. Uznáním dluhu a dohodou o postupném splácení ze dne 15. 7. 2024 uznal žalovaný vůči žalobkyni svůj dluh ze Smlouvy ze dne 20. 1. 2024, a to pohledávku splatnou dne 15. 4. 2024 ve výši 33 692,09 Kč. Dluh měl být splácen formou splátkového kalendáře složeného z měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Po uzavření Dohody o postupném splácení uhradil žalovaný na pohledávku částku v celkové ve výši 2 121,45 Kč, čímž došlo k ponížení dlužné částky na 31 570,64 Kč. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ze Smlouvy se splatností k 15. 4. 2024, která byla vyčíslena celkem na částku ve výši 31 570,64 Kč. Žalovaný i přes uznání dluhu, stejně tak ani přes doručování předžalobní upomínky ze dne 26. 6. 2024 ničeho neuhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 19. 5. 2025.Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 4. 2025 č.j. 9 C 92/2025-19 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 19. 5. 2025 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem sice nevyslovila souhlas, ale soud byl přesvědčen, že jeho postupem nedošlo k porušení práv účastníka, zvláště za situace, kdy bylo žalobkyni ve vztahu k předmětu řízení plně vyhověno. Soud tak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu , Anonymizováno, , tj. smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě žádosti žalovaného a na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobkyně , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, který žalovaný řádně nehradil. Uznáním dluhu a dohodou o postupném splácení ze dne 15. 7. 2024 uznal žalovaný vůči žalobkyni svůj dluh ze Smlouvy ze dne 20. 1. 2024, a to pohledávku splatnou dne 15. 4. 2024 ve výši 33 692,09 Kč. Dluh měl být splácen formou splátkového kalendáře složeného z měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Po uzavření Dohody o postupném splácení uhradil žalovaný na pohledávku částku v celkové ve výši 2 121,45 Kč, čímž došlo k ponížení dlužné částky na 31 570,64 Kč. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ze Smlouvy se splatností k 15. 4. 2024, která byla vyčíslena celkem na částku ve výši 31 570,64 Kč. Žalovaný i přes uznání dluhu, stejně tak ani přes doručování předžalobní upomínky ze dne 26. 6. 2024 ničeho neuhradil.Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat.Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.Podle názoru soudu bylo provedeným dokazováním zjištěno a soud mohl uzavřít, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve smyslu § 2053 NOZ, kdy platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Zároveň se žalovaný zavázal uhradit dluh ve splátkách pod sankcí ztráty výhody splátek v případě, že by žalovaný některou ze splátek neuhradil či by se zpozdil s její úhradou, přičemž bylo na žalobkyni, zda takové právo na zesplatnění dluhu využije či nikoliv při porušení povinností ze strany žalovaného. Žalovaný na splátkách uhradil pouze částku 2 121,45 Kč. Žalovaný dluh ve výši 31 570,64 Kč neuhradil ani po doručení předžalobní výzvy a byl i v prodlení s úhradou dluhu.Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud měl tedy jednoznačně provedenými důkazy za prokázané, že došlo k uznání závazku žalovaným vůči žalobkyni, že žalovaný ničeho na svém dluhu kromě částky ve výši 2 121,45 Kč neuhradil, dostal se i do prodlení a z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaný žalobkyni dlužil 31 570,64 Kč i s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 4. 2024. (výrok I.)O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 263 Kč, v odměně advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 31 570,64 Kč tj. 2 380 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 7 140 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 450 Kč, tj. 1 350 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025) a DPH ve výši 21 % tj. 1 782,90 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 11 535,90 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)