22 C 250/2021-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že jejich manželství uzavřené dne 17. 2. 1990 v [obec] již přestalo plnit svoji funkci, je hluboce, trvale, nenávratně rozvráceno a není možná jeho obnova. Již delší dobu nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a netvoří manželské resp. rodinné společenství. Z manželství se narodily dvě dnes již zletilé děti. Manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu. Manžel se k žalobě o rozvod manželství připojil, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný. 3. Soud učinil na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování závěr o skutkovém stavu: 4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 17. 2. 1990 v [obec]. Z manželství se narodily dvě dnes již zletilé děti. Poslední společná adresa manželů byla ve společném bytě v ulici [ulice], v [obec], kde spolu jako manželé nebydleli od června 2015, kdy se manželka po přibližně půl roku trvajících sporech odstěhovala do Německa, kde od té doby žije bez kontaktu s manželem. Manželé netvoří manželské společenství, intimně se nestýkají po dobu více než šest let, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit, a to je tak hluboce, trvale, nenávratně rozvráceno. Příčinou rozvratu manželství je vzájemné odcizení a praktické přerušení kontaktu mezi manželi, pro které se stalo manželství již ryze formálním svazkem. 5. Manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Soud shledal svou pravomoc ve věci rozhodnout, při zvážení bydliště manželů v různých členských státech, dle článku 3 bodu 1. písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, když manželka má bydliště ve Spolkové republice Německo a manžel v České republice a oba manželé měli poslední společné bydliště na území ČR, v obvodu zdejšího soudu, přičemž jeden z nich zde stále ještě v době řízení bydlí, což zároveň odůvodnilo příslušnost zdejšího soudu dle českých právních předpisů (§ 383 z. ř. s.). Na rozvod manželství pak soud v souladu s zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, aplikoval české právo. 8. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 9. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 o. z., když manželství bylo shledáno hluboce, trvale a nenávratně rozvráceným, a nebyly shledány žádné překážky vyhovění návrhu na rozvod manželství (§ 755 odst. 2 a odst. 3 o. z.), soud žalobě podle § 755 o. z. v celém rozsahu vyhověl. Příčinou rozvratu manželství soud shledal vzájemné odcizení a praktické přerušení kontaktu mezi manželi, pro které se stalo manželství již ryze formálním svazkem. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. ř. s .