22 C 351/2021-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Manželka se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 5. 8. 2021 domáhala rozvodu manželství uzavřeného s manželem dne 2. 6. 2005 ve [obec]. Návrh odůvodnila tím, že spolu více než 12 měsíců nežijí, jejich společný syn [jméno] [příjmení] je již zletilý a manželství je již hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, když ani jeden z manželů nemá zájem na jeho zachování. 2. Manžel se přes výzvu soudu k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil a k rozvodovému jednání se ač řádně předvolán nedostavil, a proto soud konal jednání v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil z oddacího listu a lustrací evidence obyvatel, že z manželství účastníků, uzavřeného dne 2. 6. 2005 ve [obec], se narodil (před jeho uzavřením) dnes již zletilý syn [jméno] [příjmení], narozený dne [datum]; manželka je českou státní občankou a manžel je občanem Německa. Oba manželé mají dosud evidovaný trvalý pobyt na adrese [adresa manžela a manželky], v obvodu zdejšího soudu. 4. Výslechem manželky soud dále k věci zjistil, že manžel měl po dobu trvání manželství mnoho dalších známostí, které mu manželka tolerovala, když spolu podnikali v pohostinství a stěhovali se podle sídla jejich podnikání. Naposledy spolu bydleli v [obec], kam se přestěhovali 1. 1. 2017, odkud manžel začal dojíždět za prací do Německa, kde vždy někoho potkal, což se vyhrotilo v době covidu, když musel zůstat v Německu přes dva měsíce a potkal tam další z jeho kamarádek, u které bydlel, když manželce i přiznal, že s danou přítelkyní má intimní vztah. Manžel se od manželky definitivně odstěhoval 30. 4. 2020, kdy mu manželka sbalila věci a od té doby se nevrátil, přičemž v současnosti žije u další přítelkyně v Německu v dalším trvalém vztahu. S manželem manželku již nic nespojuje, když jejich společný syn je již na vysoké škole. S manželem spolu vychází, ten řádně posílá peníze synovi, a jsou tak nyní spíše přáteli, neboť to špatné mezi nimi odeznělo. Manželství by se nedalo obnovit, protože manželka k manželovi již nic necítí a manžel má další přítelkyni. 5. Manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu, když nic takového v řízení netvrdili, ani neprokazovali. 6. Z provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr ve věci, že z manželství účastníků, uzavřeného dne 2. 6. 2005 ve [obec], se narodil (před jeho uzavřením) dnes již zletilý syn [jméno] [příjmení], manželé spolu nežijí od dubna 2020, kdy se manžel odstěhoval ke své přítelkyni do Německa, čímž mezi manželi došlo k nepřekonatelnému odcizení, pro které již nelze očekávat obnovení manželství. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manžela a manželky], v obvodu zdejšího soudu, kde manželka stále bydlí. Manželka je českou státní občankou a manžel je občanem Německa 7. Vzhledem k projevenému nezájmu manžela k setrvání v manželství, projevenému jeho nezájmem o rozvodové řízení, soud věc projednal bez jeho osobní účasti, když upustil též od jeho výslechu, neboť shledal v jeho pobytu v zahraničí a současným epidemickým opatřením předpoklad velkých obtíží spojených s jeho výslechem ve smyslu § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s.“, přičemž zároveň shledal skutkový závěr za dostatečně odůvodněný z již provedeného dokazování. 8. Po právní stránce soud shledal svou pravomoc ve věci rozhodnout, při zvážení bydliště manželů v různých členských státech, dle článku 3 bodu 1. písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, když manžel má bydliště ve Spolkové republice Německo a manželka v České republice a oba manželé měli poslední společné bydliště na území ČR, v obvodu zdejšího soudu, přičemž jeden z nich zde stále ještě v době řízení bydlí, což zároveň odůvodnilo příslušnost zdejšího soudu dle českých právních předpisů (§ 383 z. ř. s.). Na rozvod manželství pak soud v souladu s zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, aplikoval české právo – zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen„ o. z.”. 9. Podle § 755 odst. 1 o. z., může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 10. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 o. z., když manželství bylo shledáno hluboce, trvale a nenávratně rozvráceným, a nebyly shledány žádné překážky vyhovění návrhu na rozvod manželství (§ 755 odst. 2 a odst. 3 o. z.), soud žalobě podle § 755 o. z. v celém rozsahu vyhověl. Příčinou rozvratu manželství soud shledal vzájemné odcizení a praktické přerušení kontaktu mezi manželi, pro které se stalo manželství již ryze formálním svazkem. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. ř. s .