22 C 487/2021-34 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že jejich manželství uzavřené dne 17. 10. 2017 v [jméno] [příjmení], ve Vietnamu, již přestalo plnit svoji funkci, je hluboce, trvale, nenávratně rozvráceno a není možná jeho obnova. Již delší dobu nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a netvoří manželské resp. rodinné společenství. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu. Manželka se k žalobě o rozvod manželství připojila, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný. 3. Soud učinil na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování závěr o skutkovém stavu: 4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 17. 10. 2017 v [jméno] [příjmení], ve Vietnamu. Z manželství se nenarodily žádné děti. Poslední společná adresa manželů byla na [ulice a číslo], [obec], kde spolu jako manželé nebydlí více než 6 měsíců. Manželé netvoří manželské společenství, intimně se nestýkají po dobu více než 6 měsíců, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit, a to je tak hluboce, trvale, nenávratně rozvráceno. Příčina rozvratu manželství spočívá ve vzájemném odcizení a neschopnosti se shodnout na dalším společném životě. 5. Manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu, resp. jejich vypořádání majetkových poměrů ve formě dvou jednostranných prohlášení o vypořádání majetku nesplňovalo formální nároky kladené na takovou dohodu ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”. 6. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se opírá o ustanovení čl. 20 odst. 4, věty druhé, smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (č. 98/1984 Sb., dále jen„ Smlouva“), a o skutečnost, že manželé jsou každý občanem jedné smluvní strany Smlouvy a jejich poslední společné bydliště bylo na území České republiky, když zde soud vyšel ze zjištění uvedených v evidenci obyvatel, resp. z provedeného dokazování. Dle čl. 20 odst. 2 Smlouvy se rozvod řídí českým právním řádem, o. z., neboť účastníci jsou každý občanem jiné smluvní strany Smlouvy a dle předchozího čl. 20 odst. 4 je dána pravomoc českých soudů. 7. Podle § 755 odst. 1 o. z., může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 8. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 o. z., a nebyly shledány žádné překážky vyhovění návrhu na rozvod manželství (§ 755 odst. 2 a odst. 3 o. z.), soud žalobě podle § 755 o. z. v celém rozsahu vyhověl. Příčinou rozvratu manželství soud shledal vzájemné odcizení manželů a neschopnost se shodnout na dalším společném životě. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. ř. s .