23 C 9/2022-12 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhal, aby byla zrušena jeho vyživovací povinnost k žalované stanovená mu naposledy rozhodnutím Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum]. Žalobu žalobce odůvodnil tak, že žalovaná již ukončil studium, nastoupila do zaměstnání a je tak schopna živit se sama. 2. Žalovaná s žalobou žalobce souhlasila, uvedla, že žalobce již od října 2022 výživné pro žalovanou neplatí a žalovaná souhlasí s tím, aby právě od října 2022 byla vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušena. 3. Soud z opatrovnického spisu žalované vedeného po dobu její nezletilosti, tedy ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. [spisová značka], ověřil, že výživné pro žalovanou bylo žalobci naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 9. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], částkou ve výši 4 200 Kč měsíčně, tehdy byla žalovaná studentkou střední školy. 4. Soud z účastnického výslechu žalované zjistil, že žalovaná je sice studentkou Střední školy řemesel a služeb v [obec], avšak k dokončení studia jí zbývá složit jen zbývající část maturitní zkoušky, k čemuž má dojít v lednu 2023, denního studia se žalovaná již neúčastní. V červnu 2022 nastoupila žalovaná do zaměstnání, nejprve na částečný úvazek a po složení první části maturitní zkoušky v září 2022 na plný úvazek, příjem žalované ze zaměstnání činí nyní 23 000 Kč měsíčně. Žalobce platil výživné pro žalovanou do září 2022. 5. Zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] potvrzuje tvrzení žalované, že žalovaná je zaměstnaná od června 2022, konkrétně od [datum] je zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba]. 6. Podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V daném případě žalovaná nabyla schopnosti sama se živit, je zaměstnaná v pracovním poměru, své potřeby hradí ze svého příjmu, denního studia se již neúčastní, když do skončení studia jí zbývá pouze složit zbývající část maturitní zkoušky. Žalovaná tedy již není výživou vázána na svých rodičích. Vyživovací povinnost žalobce k žalované proto zanikla, a to s účinností od [datum], neboť v září 2022 žalovaná dokončila podstatnou část studia a žalovaná tak mohla již od října 2022 ve větším rozsahu pracovat. Nyní žalovaná pracuje v běžném pracovním poměru, což dokončení jejího studia nijak nebrání. Žalobce ostatně reflektoval tento stav tím, že od října 2022 přestal platit výživné pro žalovanou. Soud tedy zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalované s účinností od [datum]. 7. O nákladech řízení pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nelze hovořit o úspěchu nebo neúspěchu některé ze stran řízení ve smyslu ustanovení § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalovaná s žalobou žalobce souhlasila, nijak jí neodporovala.