30 C 426/2022-10 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Manžel se návrhem došlým soudu dne [datum] domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželé od roku [rok] nevedou společnou domácnost, jakož se ani intimně nestýkají. S ohledem na tyto skutečnosti manžel navrhl, aby soud manželství rozvedl. 2. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila při jednání dne [datum]. 3. Mezi účastníky řízení jsou shodná následující právně významná tvrzení, na jejichž podkladě dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: 4. Při ústním jednání konaném dne [datum] účastníci řízení k dotazu soudu učinili nesporným, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a že nelze očekávat jeho obnovení. Shodli se na tom, že manželství je rozvrácené. Příčinu rozvratu manželství shledali zejména ve vzájemném citovém odloučení. Pokud se týká toho, kdo se zapříčinil o rozvrat manželství, shodně uvedli, že na rozvratu manželství se podíleli stejnou měrou. Manželé rovněž učinili nesporným, že spolu více než šest měsíců nesdílejí společnou domácnost. 5. Soud při ústním jednání provedl následující listinný důkaz, z něhož zjistil tyto skutečnosti: 6. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne [datum] před Úřadem [územní celek], a že je zapsáno v knize manželství matričního úřadu v [obec] ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], na straně [anonymizováno], pod poř. [číslo]. 7. Vzhledem k tomu, že účastnící řízení učinili nespornými skutečnosti týkající se rozvratu manželství, tj. zejména že spolu nežijí více než šest měsíců, jakož i učinili nesporným jejich záměr se rozvést, přičemž soud tato tvrzení shledal pravdivými, tak za této situace nepřikročil k účastnickému výslechu účastníků řízení dle ustanovení § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.ř.s.“), neboť provedení těchto výslechů považoval za nadbytečné. Účastníci řízení ostatně ani provedení takových výslechů netrvali. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: 9. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), platí, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 téhož ustanovení taktéž platí, že přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 10. Podle ustanovení § 756 NOZ platí, že soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že zákonné podmínky rozvodu manželství podle ustanovení § 755 NOZ jsou v daném případě splněny, neboť soužití účastníků řízení je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, když nelze očekávat jeho obnovení. Lze tedy shrnout, že z provedeného dokazování vyplynulo, že nastal rozvrat manželství. Pokud se týká příčin rozvratu, je z nesporných skutkových tvrzení účastníků řízení patrné, že rozvrat manželství nastal zejména v důsledku citového odloučení manželů s tím, že na rozvratu manželství se účastnící řízení podíleli stejnou měrou. 12. S ohledem na shora uvedené, když soud neshledal žádné zákonné překážky, které by bránily rozvodu manželství, rozhodl výrokem I. tak, že manželství účastníků řízení dle ustanovení § 755 odst. 1 NOZ rozvedl. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 23 z.ř.s., když dle tohoto ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Soud v dané věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od tohoto závěru, když navíc účastnící řízení náhradu nákladů ani nepožadovali.